na další stranu
Kamila Roučková
OKO
pamatuj si mě podle oka
v pravém dolním rohu papíru
který se chytáš vytisknout
jsou chvíle
kdy se jakákoliv část těla
může změnit v předmět
ležet na poličce jako trofej
nebo na zemi
jako prach
oko
pamatuj
není skleněné
nedá se hledat na dně rybníka
nemůže zapadnout
do spár sucha
je to jen obrys
linka lesa
linie břehu
podívej
už se zavírá
i tak si mě podle něj pamatuj
ZMIZET
vzbuď se dřív
ještě než první socha v parku
otevře oči
dá si kafe
vrátí se do původní polohy
nebuď jako Karenina
nedopusť
aby pro tvou první chybu
zemřel kůň
a pro druhou?
špatně a pozdě je zaseto
a přidej do kroku
abys ho nemusela potkat
když vyprovází matku
která si tě nedejbože oblíbí
za pár měsíců tě začne nenávidět
pro zápal
s jakým se kvůli tobě zbavil
zubů a části úst
po očích zbylo jen
několik špatně vygumovaných čar
tam kde byla dřív rudá
modrá
je prázdno
tak se to aspoň pokus domalovat
dokresli ta místa
na papír
nebo na sklo ve vlaku
do krajiny
která se míhá
když odjíždíš
KRK
ráno vstaneš
tolik se snažíš nemluvit
o kopcích
žilnatých cestách
stromech
o tom že tě škrtí
vlastní kořeny
povolíš kravatu
nasedáš jedeš
v práci to přehodíš
do trika s logem
zapínáš počítače
stroje
světlomety plamenomety
mažeš ničíš
excelovými tabulkami
a přitom po večerech
skoro zadarmo hraješ
na trubku v jazzové kapele
chodíš po kopcích
oplakáváš každou octomilku
na to nemysli
je jen tady a teď
chrlíš motivační citáty
vzápětí se jim směješ
není nic co bys nezvládl
co by nezvládl
lexaurin
neurol
chlast
večer to vyleješ
vypustíš rybník
do cest na sídlišti
vyplavíš školky
starosti
usneš na zastávce
jako dokonale opečovávané
miminko
voda na střižáku zatím rudne
vyspáváš kocovinu
ráno se probudíš
snažíš se nemyslet
na žilnaté cesty
vyvalené tepny
kostry ryb
nasedáš do auta
povolíš kravatu
|
