|
na další stranu
Adam El Chaar
VYKLADAČ
Egon Bondy
Muchomůrky bílé
Člověk ze zoufalství snadno pomate se
muchomůrky bílé budu sbírat v lese
Muchomůrky bílé bělejší než sněhy
sním je k ukojení své potřeby něhy
Neprocitnu tady leč na jiném světě
muchomůrky bílé budu sbírat v létě
Báseň napsal Egon Bondy po smrti své kamarádky Mirky Kochové a je obsažena v jeho samizdatové sbírce Mirka. Mirčiným manželem byl pozapomenutý básník Milan Koch, jehož básně preferuji před široce adorovaným Václavem Hrabětem. Oba jsou řazeni kamsi k beatnikům a zemřeli stejnou nešťastnou náhodou – srazila je tramvaj. Hraběte v březnu 1965, Kocha v listopadu 1974 – sedmnáctého. Prvnímu bylo dvacet čtyři, druhému dvacet šest let. Mirka uspořádala choťovo písemnictví, jehož souhrn pod názvem Milan Koch: Básnické a prozaické dílo loni přineslo nakladatelství Malvern, a v červnu 1975 si pustila plyn – bylo jí dvacet čtyři let. Její labutí píseň z Bondyho básně udělala její předešlá láska Mejla Hlavsa. Hypnotickou melodii protagonista undergroundových Plastic People of the Universe outsourcoval z hitu Davida Bowieho Heroes a Bondyho potměšilou říkanku proměnil v existenciální zážitek. Plastici ji odmítli zařadit do repertoáru coby příliš komerční a kýčovitou, a tak ji v roce 1982 nahrál s kapelou Garáž.
Potvorné slůvko muchomůrka foneticky připomíná jméno Mirka Kochová. Nejjedovatější muchomůrkou je ta zelená, následuje ji tygrovaná, která je snadno zaměnitelná s růžovou zvanou masák. To je problém, protože růžovka je jedlá a sbíraná. Jedovatá muchomůrka bílá je zaměnitelná s oblíbeným žampionem, ale ne tak snadno, protože žampion má na rozdíl od muchomůrky černou spodní stranu klobouku. Když je člověk pomatený, může si splést cokoli, i smrt se životem. Bílá barva je symbolem nevinnosti a čistoty. První verš je nezávislým, zastřešujícím statementem, ale už v tom druhém procitáme do první osoby, lyrického subjektu, ve kterém se Bondy, potažmo Hlavsa vciťuje do Mirky a zároveň se s ní loučí. „Budu sbírat“ – „sním“ – „neprocitnu“ – „budu sbírat“ – a kruh se uzavírá „v létě“, jež je symbolem života, tepla, doteku. Možnost tragická se v uměleckém díle přetváří v magickou.
Sbíráním hub se Češi i jiné národy odnepaměti odreagovávají a zpestřují si jídelníček. Pro některé je důležitější produkt, pro jiné samotný sběr. Pro lyrický subjekt obojí, jen místo bohulibého oběda houby využije k vlastní záhubě. Les bývá nazýván božím chrámem, ale jde většinou spíš o chrám lidský, vysázený, předurčený ke zbourání na lidská obydlí, nábytek a otop. Dočasně se v něm drží ticho, klid a boží děti, tedy zvířata. Člověk tam s nimi může splynout. Ne v tom smyslu, že by ho sežrala, to u nás moc nehrozí, ale že se v něm probudí zasuté atavismy. Ale co ten záměr sprovodit se ze světa? Co nás rozervalo, zase nás spojí. Zase budu sbírat jen tak rekreačně, třeba holubinky, ale ne tady a teď.
Zvířata se pudu sebezáchovy vzepřít nedokážou, na to je třeba inteligence a imaginace. Labutě jsou prý tak věrné, že v případě ztráty protějšku mohou pojít žalem. To je u člověka spíše výjimečné, ten se rozumově rozhodne, naplánuje si to, a pak to buď udělá nebo ne. Bondy to nazývá pomatením, ale Kochová se přece nejdřív postarala o básně svého muže, což ukazuje na racionální uvažování. Možná se člověk ze zoufalství stává spíše příliš rozumným. Nebo rozumovým. Názory se různí. Někteří sebevraždu vidí jako důsledek psychické nemoci, jiní připouštějí i tu bilanční, tedy příčetnou.
Slůvko snadno vyjadřuje naši křehkost a rychlost, s jakou se můžeme sesypat jako domeček z karet. Když hledáme a nacházíme houby, máme pocit, že není nic snadnějšího, přesto jsme na sebe hrdí. Houby jsou dopamin, ale také toxin. Na to, jak je smrt fatální, může být značně snadná. Ráda se odívá do hávu vykoupení. Definitivní konec či znovuzrození? Hřích nebo svoboda? Ukojení odkazuje na slast, částečně možná i na tu prvotní – kojení. Mužský protějšek je ztracen, není možno ukojit potřebu brát ani dát něhu. Mirčinou potřebou byla také nevinnost, věrnost, nebo šlo o neschopnost posunout se dál, poohlédnout se po někom novém, živém?
Sníh je dočasný, smrt je trvalá a báseň-píseň navozuje nebezpečný pocit, že snad i krásná. Nese se v duchu kolébavého nebezpečí – syčí plyn, okna jsou utěsněná a člověk už pomalu začíná snít a spát. „Sním je k ukojení“ je silné spojení, i když ke snění je vhodnější muchomůrka červená než bílá. Droga za cenu ranního dojezdu na chvíli vysvobodí z tíživé situace. Prostřednictvím hypnotické melodie se „plynový“ duch zhmotní na koncertě, kde účastníci seance v noci pod vlivem piva nebo něčeho silnějšího také pálí mosty, byť je ráno zase najdou, jen trochu oprýskané. Hlavsova píseň spadá do kategorie v hudebnické hantýrce zvané stoner. To get stoned znamená anglicky zfetovat se. Píseň jako droga. V undergroundu frčely halucinogenní houby lysohlávky, které také rostou v tuzemských lesích a jejichž účinná látka psilocybin se pomalu, ale jistě začíná používat k léčbě depresí.
|
