Adam El Chaar

Podzimní skici

Tím, který pohrdá, bude pohrdáno. Po noci ohňů popelové ráno zbarví tvé stopy slunce. Poplaveš měsíční krajinou věčného deště a budeš prosit stromy v zahradě zla o smrt, již ti dopřejí, až se probudíš. Byl to jen sen - popletení jmen. Staneš se mravencem, kolem padají projektily listů - štěstí, kterés stokrát zapomněl jako úsměv, roztavený svou neupřímností. Oči uzřely zlo, jež zplodil v duši, z níž vyšel karmický úděl čmeláka.

Teplé vůně zvuků života, líné jinotaje, vidiny vlivu blesku na viditelnost v divadle představ. Barvy, jež určují osud nevinně ve snu slunce. Panny, jež krvácí pohozeny, opuštěny, čekají na smrt a další život v křečovitém smíchu krbu emocí. Ještě pár květů, kometa, kopec, který lze zdolat, pro který zemřeš a nevěsta ti zatlačí oči, neúspěšně vdaná - vana plná horké vody, jež vlahne - vadne její kytice a ona nemá ani čas uronit slzu.

Zvláštní, že ani vidina věčného užírání nezabrání člověku, aby trávil dny užíráním, slepým fízlováním své duše uvězněné člověkem, který den po dni tratí kontrolu. Musí snášet sebe sama a doufat, že než zemře, ještě aspoň na prchavou chvíli, jíž jako dveřmi projde do věčnosti, prožije to, co cítí pod pojmy svoboda, radost, let, láska.

Nota v bazénu. Nehybnost němě odmítá, odvádí vřavu v nitru do neurotických výbojů a znovu živí stejný proces, dokonalost, která popírá sebe sama, směřuje do kolen hrobu hmyzu.

Slova, slova, slova, slova, z nichž odmítá vybřednout a přemýšlí, proč právě to a to slovo se vynořilo ze tmy displeje představ. Proč právě pavouk vylezl z trávy a ne chaos zimních dnů.

Tělo ještě žhnoucí, skáčou po něm brouci, leží pohozené v čerstvě posečené trávě pod stromem a vítr si hraje s ještě rostoucími vlasy. Pozůstalí už truchlí a nedovolí duši všemocné odejít sama do sebe.

Tělo již chladnoucí, slunce ztrácí žár, hází sebou v mohutném příboji, který na večer uvadne, uhasne i vidina cesty v jejích očích, i já, ale vítr se vrátí, aby zlobil. Myslet na ni nebo zapomenout?

Přivedla mě sem do všeobjímající prázdnoty a uložila do své náruči, abych do ní tratil slova. Peří se trousí z mých křídel, pomalu se snáší dolů do vln jejího oceánu, když je náhle ukradne poryv zoufalého větru. Desperáti z galeon marně vyhlížejí naději na oceánu, na obzoru, na obloze. Jejich sny jsou ve hvězdách, jež ne a ne spadnout, jak o tom snili, když vyplouvali.

Ostatní tvorba Adama El Chaara publikovaná v Divokém víně:
DV 96/2018: Monet, V pořádku a další
DV 95/2018: Za rohem
DV 91/2017: Lípa
DV 90/2017: Fucklid
DV 89/2017: Všude, Hladina
DV 88/2017: Portugalstalk
DV 87/2017: ***
DV 86/2016: Negace
DV 85/2016: Vrkat po výtce a další
DV 84/2016: Sardinský spánek v Sassari a vlak do Calgiari a další
DV 83/2016: Lehkost bolesti, Mnich
DV 82/2016: Listí, Směr a další
DV 81/2016: Bouřka, Pláž a další
DV 80/2015: Příště je taky den a další
DV 79/2015: Famózní Soňa z FAMU a další
DV 78/2015: Jablka Nového Zélandu a další
DV 77/2015: Anastazia Christina Praha a další
DV 75/2015: Líbání, pivo a elektro a další
DV 74/2014: Dehonestace a další
DV 73/2014: Švédka v mojí posteli
DV 72/2014: Samsára oslovení a další
DV 71/2014: Sex a nirvána, Teď
DV 70/2014: Vír, Hoření
DV 69/2014: Útulnost spirály, Holky
DV 68/2013: Utéct
DV 67/2013: Celý vesmír možností a další
DV 66/2013: ***
DV 65/2013: Psát
DV 64/2013: Milenky jsou mé myšlenky
DV 63/2013: Óda na konec světa
DV 62/2012: Zoufalé louky a další
DV 61/2012: Vír, Na dně
DV 60/2012: Prosvity, Upřímnost a další
DV 59/2012: Film, Tok a další
DV 58/2012: Nýty usilovných slov
DV 57/2012: Bůh
DV 56/2011: Vin Zlín, Za chvíli a další
DV 53/2011: Stalker jako postmoderní dobyvatel, ***
DV 48/2010: ***
DV 47/2010: Synopse ticha
DV 41/2009: Kráska a klobáska, Náhody a další
DV 40/2009: Vzpomínka, Láska a další
DV 10/2001: Jamajka, Čtení a další