na další stranu
Zdeněk Sosna
Srdce na dlani
Někdo má nadání
mít srdce na dlani.
Celý by se rozdal.
Ale taky dostal
právě ten, kdo dává.
To se jen tak zdává,
že čím víc si berem,
tím víc toho máme.
Na vrchol se derem
a že zdání klame,
často se jen vlámem
oblaženi slastí
- do své vlastní pasti.
Jako děti
To, že jménem Boha
oháněl se leckdo,
nemusí být ještě o něm.
Však zarputilé děcko
taky těžko bez skrupulí přijme,
že autíčko na hraní
je v skutečnosti jiné.
Rituální tance
Zvyklo se tady vážně říkat,
že odvážnému štěstí přeje.
Jeden se tomu ale směje
když vidí, jak si musí zvykat
už od mala být při zemi.
A k tomu ten hlas ozvěny,
která se všude ozývá.
To prý že zas ta louka vpravo
je určena pro celé stádo
a jinak že nic nezbývá.
Tak to je asi celkem vzato
ta zmiňovaná odvaha,
kdy můžem ještě nadávat
a honit se za kusem žvance.
Mocní dál tančí rituální tance,
a na tom se nic nemění.
Však kdyby přesto v ohradě
chystal se někdo k rozletu,
tak řešení je nasnadě
v tom směšném kupletu.
Hned namydlené budou schody
přistřihlá křidélka
od těch, co výšek se tak bojí,
až svírá se jim prdélka.
Jo, odvážnému štěstí přeje...
Blázen na kopci
Na kopci stojí blázen.
Pod kopcem mají lidi bazén
a zahrady a garáže
a samý shon a skrumáže.
Ten blázen víc než blažen
tu modlí se, aby byl spasen.
Ti dole zatím samý spěch
neb čas jim bývá dražen
a svoji spásu mění za úspěch.
Už slunko zapadá.
A tak mě napadá,
kdo vlastně je tu blázen..
Múza
Už věčnou sirkou škrtá
tou, která obyčejná zdá se,
však od ní i to hovno hoří
plamenem inspirace.
Cesta
Od kolébky k hrobu
vede zablácená cesta.
Zarostlá je hložím,
plná nečekaných ran.
Že každému svítí
na tu cestu hvězda,
někdy je z ní vidět
přímo do nebeských bran.
Když usnu
Když večer usnu
v peřinách u snů,
co je mi po těle.
Nehnu se z postele
a přitom ve mžiku
navštívím Afriku,
zatoužím po Stelle
a nikdo nezjistí,
co ti dva tropí
za keřem bez listí.
Jó, tyhle tropy.
Psáno do větru
Jeden by brečel,
když to tu vidí.
Ráno či večer
všude plno lidí,
co vlastně neví,
za čím se pachtí.
Život je prevít
a svine plachty
zrovna když fouká.
Člověk to nechápe.
Vyjeveně kouká
a rychle dál šlape.
Kolem kvete louka.
Učitel a žák
Jsem na duchovní cestě
a dělám spousty cvičení.
Čtu a nerozumím ještě
zrovna teď o tom svícení.
Učím se míti prázdnou hlavu,
což nepřijde mi zas tak těžké
a že už říkám vždy jen pravdu,
vlastně jsem v ní ani moc neměl.
Taky se musím zbavit věcí,
které mě na té cestě tíží.
Můj učitel ať se z nich těší
a že je guru, už prý mu neublíží.
Však když jsem všechno odevzdal,
najednou zatáhly se mraky.
Prý teď už sám musím jít dál
a Mistr vyhlíží zas nové žáky.
Psí počasí
Náš pes se choulí u kamen
a nechce se mu ven.
A to je tam psí počasí.
|
