na další stranu
Zdeněk Sosna
JARO SE HLÁSÍ
Už se jaro hlásí.
Slunce zase hřeje
a slyšet je hlasy
štěbetavých ptáků.
Že ještě ve hře je
návrat těžkých mraků
(záchvěv zimy v křeči)
- nekazí jim radost.
Švitoří a vedou řeči,
jak jim zobák narost.
Rozkvetly fialky.
A ten, co to řídí
už na všechno kvítí
zřizuje filiálky
- stejně, jako vloni.
Všude jaro voní
a že k těstu patří droždí,
tu hned zrána pějí drozdi.
SLOVO DO PRANICE
Pravda a lež, ano i ne,
vše v jednom sledu napsané
- to nic dobrého nevěstí.
Tak neštěká pes na psa, ne.
I ten, kdo z koule nevěští,
to vidí černé na bílém.
Jen kdo je zralý na brýle
a nechce si to přiznat,
ten nemusí tu při znát.
BEZ POKORY
Na světě je vážně prima.
Jaro, léto, podzim, zima,
slunce, měsíc, den a noc,
všechno se tu pořád střídá.
Jen těch lidí, těch je moc.
Když se k tomu ještě přidá,
jak se zády k světu staví,
holenku, to těžko stráví
i ta malá, krásná Země
- tahle modrá planeta.
Člověk však dí: Právě ze mě
stává se tím pán světa.
NÁROD HUSITŮ
Jsme národ husitů.
Nás stavět do latě
ať někdo zkusí tu.
Kolt nízko proklatě,
hned koně sedláme.
Těm, co drží opratě,
- jak se to sluší tu,
když chleba se láme..
ČELEM K MASÁM
Pokud jsi v davu,
jak ve stádu ovce
- nevystrkuj hlavu.
Gaunery a sobce
(jako žhavou lávu
v nevyhaslé sopce)
- najdeš mezi lidmi.
Ti pak někde v přítmí
pod krkem tě škrtí.
Nedočkáš se klidu.
Tak žijem ke smrti.
Čelem k masám. K lidu.
PIVO, KNEDLE, GOTT
Pivo, knedle, Karel Gott
ohrada, ostnatý plot,
jeden druhého by klidně okrad.
A hle, přes noc demokrat
se zdviženým prstem.
Klobouky si, páni, držte,
teď vám začnou kázat.
(Dávno tomu nazad,
kým to ještě včera byli.)
Teď jsou tu a plenit býlí
hlavně za humny je třeba.
Svět je černý, nebo bílý.
- Na to nutno míti střeva.
ŠUPLÍK JOHNA HEBRONĚ
Sypu si hlavu popelem.
Já a ten druhý ve mně,
vždycky se spolu poperem,
když si trochu přihnu.
Však jen já ostudu si střihnu
a hňup je jenom ze mě.
Po něm se slehla země.
|
