na další stranu
Zdeněk Sosna
VÝHNI SE VYHNI
Kdo se bojí,
nesmí do lesa.
Ta tam je noblesa.
Ego strach hojí
mastičkou přetvářky,
hraje si na hrdinu.
Zdolávat překážky
- to ale smrdí mu.
Tomu se radši vyhne.
A nazírá svět z výhně..
TOUŽENÍ, SOUŽENÍ
Člověk vždy touží
po tom, co nemá.
Žitím se plouží,
však jediná změna
je, že časem stárne.
A že zimu střídá
zase léto parné..
ZA ZRAKY
Když už jsme tady,
jen na skok, jako hosti,
ke světu obracet se zády
a nežít v přítomnosti
- to kámen úrazu.
Kdo kolem sebe
vnímá tu krásu,
nevyjde z úžasu.
Blankytné nebe,
slunce a hvězdy.
Však dírou ve zdi
našeho myšlení
všechny ty zázraky
nemůžem vidět.
Musíme za zraky.
A tam je výhled..
ZAS BUDE DOBŘE
Že život háže ti
jen klacky pod nohy
- nevrašti obočí.
Do jiné polohy
kormidlo otočí
ten, který z oblohy
všechno tu řídí.
Zas bude dobře.
Utichne bouře
a člověk na přídi
se vystavuje slunci.
Za každou unci
radosti vděčný.
Vesmír je nekonečný
a prosím, věř mi
- nic není nemožné.
Nebouchni mu dveřmi.
Tmu má, kdo nerožne..
PO JÍDLE
Nevadí, že bez práce
nejsou buchty, koláče.
Já mám radši uzené.
K tomu pivo točené,
nohy pěkně na stole,
taky nášup v kastrole.
Pak se svalit na divan
a na cvrkot z kuchyně
- na to se rád dívám.
Doma, nebo u tchýně.
Zdřímnu si. Už zívám..
VE HVĚZDÁCH
Je psáno ve hvězdách,
jak by se dalo žít.
Však každý sám nese,
jen, co si naloží
- to pořád bude platit.
Chtít znát, co stane se,
je prázdnou slámu mlátit..
|
