na další stranu
Zdeněk Sosna
Je ticho, noc a sněží
Je ticho, sněží, vnímám něhu
doslova v každé vločce sněhu.
Však když ji chytíš do dlaně,
tak ona hned ti roztaje
a není nic.. a přece je.
Září
Vstal jsem od večeře
a do granátové noci
otevřel jsem dveře.
Nádhera září.
Jak rána mezi oči
je pohled na to nebe.
To není stářím,
že stojím vedle sebe
a cítím teplo v bocích.
Všechno jsem zapomněl.
I to, že jsem šel močit.
Podzim
Spánek teď mívám skoro bez snů
a z bot mi vyčuhuje sem tam sláma.
Z dcery se zatím stala máma
a syn si někde hledá slečnu.
Není to žádná velká sláva,
že nic si nečtu
už ani na záchodě.
Zanevřel jsem i na tu sklenku.
Do vany však se těším na kačenku
a svoje papírové lodě.
***
Tramvaj má koleje
a tak jí dobře je.
Člověk má dav.
Dobře mu tak.
Láďovi Š.
Přišlo k tobě modré
tak jako v té písni,
ve které John se projde
po pláni vlastní mysli.
Už slyšet první sloku,
ještě se zbavit břemen,
být ozvěnou svých kroků
a pak se stát jen fénem
jen vánkem, který stačí
být v bezvětří i vichru,
a v každém novém jitru
se stromy v lese tančit.
Vánoční
Začalo hustě sněžit.
Sníh stává se hned blátem,
protože nemá sílu přežít.
Kapr je se salátem
a přitom chtěl by vodu čeřit,
však jsou tu Vánoce.
Na stromku hoří svíčky.
Přichází jako vždycky
čas, kdy se prohýbají stoly
a zase po roce
se probouzejí také moli.
Lezou ven ze skříní
a bloudíce po podlaze
klejí, že zaplatí to draze
ten, kdo tu uklízí.
Obchody plné lidí
a cetek přehršle.
Závdavkem ke kalhotám šle
na jedno použití,
když ale přikoupíte pití
tak za dvě stě.
V tom požehnaném čase
jen samé ústrky a shon.
A ten, jenž slaven je
že zrozen, život obětoval spáse
stává se v porcelánu slon.
|
