Zdeněk Sosna

Mezi obrazy

Zavedla mě nuda
do výstavní síně
A jestli se tu dá
vůbec něco vidět

tak to klidně řeknu
Mají všude čisto
Brožur jsem se netknul
ať nemusím číst to

zato jedna paní
To mě braly mdloby
Nikdo nemá zdání
jaký měla mobil

Dál už nic tu není
Záchod ani šatna
To bych asi změnil
a dal tam ty plátna

Nový Rok

Poslední den ve starém roce
jsem prožil ještě po staru
Ráno jsem vstal
chvíli se s kostmi pral
a pak
spíše než odpočinut zmožen
se belhal dolů pro kávu

Odřezal kousek špeku nožem
pak zapálil si cigaretu
a ještě jen tak v negližé
mrknul jsem okem do spíže
zda na mou žáhu něco je tu

A teprv po tom ujištění
a po dvou malých panácích
jež vyžaduje motor hnací
než donutí se ke své práci
se ozvalo to zasvištění
a dalo se to do chodu
čemu se říká přemýšlení

A že byl poslední den roku
a že jsem se ho zase dožil
tak přímo z flašky do žil
nalil jsem zbytek toho moku
a po úvaze svěřil stěně
protože nikdo nevěřil by stejně
že jsem se odhodlal
k onomu zásadnímu kroku

Od zítřka začnu zdravě trochu
a vstanu proto po obědě

Pravdivý příběh slov a činů

Pokud vzletným slovům
chybí v patách činy
zpravidla to není
jen tak bez příčiny

Slova jako vždy
však vysvětlení mají
třeba že se činy
někde s někým zakecají

To co hřeje

Ten Bláha od vedle
je divný patron
Když už to soused je
moh by se aspoň

zmínit tu o počasí
tu jak je venku
o kolik zdraží asi
zas cena za jízdenku

nebo jak zřejmě
dřív všichni naši
byli si rovni stejně
od Tater k Aši

On ale s pozdravem
zavírá dveře bytu
Dívám se z okna ven
zas píšu do sešitu

co se tu kolem děje
Moc toho není
Zima a leje Mě ale hřeje
to sociální cítění

(podle bajky nevím koho)

Tchoř jakožto správce lesa
navštíví i zajíce
Něco ti tu smrdí brachu
a že je konec měsíce
počkám
dokud nezbavíš se toho pachu

Pan Berka

Potkávám občas pana Berku
u nás za barákem na dvorku
Neviděl jsem ho nikdy předtím
až teď co chodím ven se smetím

Když u popelnic na mě čeká
pak najednou není kam spěchat
a že rád ztratí dobré slovo
tak vždycky stojíme tam dlouho

Až jednou když jsem doma prošel
okolo ženy s prázdným košem
a spěchal zas za panem Berkou
vyplížila se ven s baterkou

a šla za mnou na místo činu
Asi jsem přišel na příčinu
proč si teď myslí že jsem debil
Prý u popelnic nikdo nebyl

však když jsem včera splet si dveře
a u těch lidí povečeřel
hned poznal jsem že ne pan Berka
mi potom ukazoval směr

Byl to pan Alzheimer

Co je víra

Víra je nosit pořád vodu
i když snad vědro nemá dno
A nevychází nastejno
když jiný v teple škemrá k Bohu

jen aby neseslal mu škodu
Pak zase z toho zeje díra
Však v prázdnou nádobu
začne se měnit sama víra

A co zajíc

Když vidím zajíce
kličkovat v jeteli
říkám si zda bychom
opravdu neměli

mít toho tvora
místo lva ve znaku
Umí se schovat
a chvíli ve strachu

krčí se v poli
Hned zas je v prachu
Strašákem na holi
to vítr máchnul

*

Život je často černá můra těžký sen
Málokdo ale ví že vlastně spíme
že smrt je když se zvolna probouzíme
abychom žili Brahmův den

Pak jdeme spát a zase dáme v plen
celé své já své celé bytí
A máme sen a znovu se nám zdá
že to co sníme že je žití

*

Pravda je nejspíš
třetím koncem hole
a celou nikdy nenajdeš

Však i ten kousek
umí tolik bolet
že člověk odívá ji

v milosrdnou lež

Dva koně

Moje pětiletá vnučka
nosí copánky
Ve všem jasno už má

vždyť dosáhne do schránky
co je u branky
Nikdo vědět nesmí

jenom její děda
že do knížky kreslí
běda

dva červené koně
Pro sebe a pro mě

Doma je doma

Doma je doma
už jsme tu zvyklí
Z cigána roma
jak ze tmy přítmí

a kdo si rožne
ten je rasista
Žiga na Ostrožné
obral mě o tři sta.

Moc úřední

Když musím na úřad
třeba kvůli razítku
nejde se mi vyčůrat
zralý jsem pro sanitku

Vládne tu moc úřední
všechno řídí vyhlášky
a že jen tři poslední
nevejdou se do tašky

holt se asi nedá svítit
Úřad přece potřebuje
na něco tě chytit
abys věděl proč tu je

a taky aby to málo
co dovolí dodatky
otupilo stádo
že nemyslí na jatky

Na úřad je každý krátký
každý malý poddaný
Ukazuje na nás zadky
stát pro všechny občany

Dedukce

Při jízdě autem
točit volantem
to ještě ujde

Dnes neměl svůj den
jen jeden chodec.
Tak jako celá obec

poznal bych snadno
kolíček na prádlo
ale ten pedál

ten bych tu nedal.
Pak kvůli tomu autu
sem tam je někdo v outu

Pulpar a Holpur

Pulpar a Holpur
dva z říše obrysů a kontur
čekají na mě za tou zdí
kde smysly s myslí spí

Jen těžce začínám si zvykat
a víc snad nemusím tu říkat
když zatím velkým idolem
jehož se nelze zbavit ani sidolem

byl pro mě božský Kája
a jeho včelka Mája
Už ale volá na mě Holpur
otevřete bránu přichází Merkur

Tak musím jít a zvednout závoru

Slovák Košice Dán Kodaň a Rus

Slova končí v koši
celá halda názvů
jako daň
teď s pamětí se loučím
čím však když ne slovy
zaseru si hlavu

Bylo nebylo

Sedlák má dva syny
Ten mladší je Honza
Pase kozy na konci dědiny
každý hrbol tu on zná

Postará se o slepice
všechno stihne za světla
A než vejde do světnice
ještě chodbu zametá

Starší Tonda ten je jiný
Toho jednou cesta
zavedla od rodné hlíny
do velkého města

Zcela se tam ztratil.
Tu se to tak jeví
že se vůbec nepotatil.
Nic víc se však neví.

A teď sedlák Trochu pije
O ženských se hádá
Kráva nebo zmije
pak u piva plány spřádá

a do Prahy z okna křičí
že jsou tam jen svině
Všecko se mu doma příčí.
Na WC chodí do skříně

Co je osvěta

Na stare roky
začinam robit machra.
Ráno vyžehlím puky
kuknu se do zrcatka
a potem
když už sem kusek za plotem
si kontroluju zadni kapsy
eli tam mam kulomet na vši

Nedívam se už do kešeně
bo stejně v ni už
nedochaza k změně
a mam ju enem na paradu
kvůli tej kapse vzadu

Tak idu dycky na zastavku
vprostředku návsi
bo raz za tyden kolem patku
když neni zafujana cesta
a přes polo nejede zkratkum
zastavi tu autobus z města

A pak se všeci u nas na vsi
co mame zajem o kulturu
jak uložime v šenku kosti
bavime o tej udalosti
a kery slope nejvíc rumu
tak teho vezem až do domu

A može na tačkach
pak zvracat v zatačkach
a hulakat na celu dědinu

Fotka

Jsem na Pražském Hradě
v Královské zahradě
u Zpívající fontány
se ženou vyfotografovaný

Vzadu je vidět letohrádek
s andělem stojícím u vrátek
my držíme se kolem pasu
v tom slunečním jasu

Když ale prohlížím tu fotku
vidím hned frontu u záchodků
a abych řek to zhruba
nechtělo se mi jenom čůrat

Stojatá voda

Stojatá voda v tůni
toť téma hodno diskuze
Neb právě ona býti umí
vše co se mění těká je jen zdáním

A co se zdá je iluze

Je to jak s těmi všemi slovy
které se marně snaží popsat
co lidskou řečí nikdo nevysloví
aniž by nemrzačil obsah

Až ten kdo v tichu umí mlčet
kdo drtí kola myšlenek
ten dostal ego do trenek
a nachází svůj vlastní účet

A je to

V táboře míru
železnou pěstí
nutili všem víru

o štěstí v kleštích
Teď tu ale chybí
sám Velký Bratr.

Moc se nám líbil
když pérka natrh
někomu od vedle

A i ty knedle
už to není ono
Klikni na storno

Brekeke

Za oknem už se šeří
To za kopcem z těch luk
dere tma světlu peří
pak čáry máry fuck

co když je někdo venku
Tam za tím keřem
Dole mám čistou plenku
ale teď vrzly dveře

a ty hodiny na zdi
začaly nahlas tikat
že slyšel by to každý
Dobře ti tak dobře ti tak

Nemůžu najít nočník
jsem jak myš v pasti
Už ani… musím končit
Něco tu chrastí...

Záhada

Když jdu z hospody
je vždycky ta lávka
přes potok krátká

Jen usuším doma věci
vyjdu ven
a zas je větší

Naše místo

Chodíme až k rybníku.
Já radio u ucha
a lopatku v kyblíku
nosí moja děvucha

Projdem celou vísku
volume na plný cerez
U břehu je fůra písku
a ta velká láska nerez

Sv. Petr plakal

Dneska se mi zdálo
že v nebi "U Bůžků"
sedí s Bondym Mao
Petr plakal na mém lůžku.

Alena

Potkal jsem Alenu.
V odvážných plavkách
a v krytém bazénu
koukala po ptákách

*

Co prospívá víře
v tomto libém kraji?
Vidět druhým do talíře
toť ta cesta k ráji

*

Šel jsem dnes k rybníku
bych pročistil si hlavu
Ve slovech už plavu
svět míhá se
jak z oken rychlíku
Pro prázdnou slámu
se slova mlátí jedno s druhým
Na břehu kvetou plamínky
Házím do vody kamínky
a ona dělá kruhy

Ráno

Jitřní výkřik křídel
do plachet dechu větru
dotýkat se uvnitř
když vybuchuje ticho

Bez ironie

Ani párem volů
ani pádem dolů
se byť o píď nehne
zdravý selský rozum

Zvyk si na košili
jen ne probůh změnu
V šenku mít svou židli
hustou pivní pěnu

a u stolu dlouho
debatovat s Joudou
proč je vlastně třeba
po úterý středa

Těžký balvan v řece
odpočívá na dně
Kol něj voda teče
však Mařenko marně

Pařez v lese stromů
taky budí dojem
na ten selský rozum

Vidle v kupce hnoje...

Co říká Anetka

Můj děda plivne
úplně klidně
na jeden pokus
před sebe o kus

A ještě umí
odřezat z gumy
po které to klouže
takový proužek

A sám se umýt

Louka lyriky

Na louce lyriky
prý dělám hromádky
Je to prý funus vkusu
hnus ční jak díra v botě
zkus v pátek cestou na jatky
bavit se s volem o sobotě

Purita přijde mi jak těžký alkoholik
jenž právě na alkohol bývá pohoršen
To přece on ne já
takže si klidně může dolít
a když už nemůže
tak rovnou zakázat ho všem

Lyrika přežila už různé láry fáry
I lásky pásky a z třesků pleskání
Co však si troufám říct
hrůzu ji nahání
když spolek puritů
zas sbíjí pro ni máry

Skoč!

Poslední dobou často se stává
že divné myšlenky mě klovou
a místo spánku
třeští mi z nich hlava

Za oknem cáry větru
a holé větve stromů
tma celá v černém svetru
Pak slyším vrznout branku
a vycházím ven z domu

Motám se prázdnem ulic
kde vítr ticho navál
měsíc,to bledé oko můry
svítí do ztichlých zahrad

Jak z rozkapaných svíček
a rozmazané masti
je ocelové nebe
Prý odpálený míček
si hledá svoji jamku

já ale myslím sebe.

Rozkročen nad propastí
..a zpátky jít už nejde

*

Den klepe na vrata
Procházka rosou
tráva je nahatá
Závrať
To nikdo nevysloví
tak zkoušet mezi slovy
spojovat mezírky
A prožít návrat
A cítit útlum

A co je supí
nechat supům

Může se stát

Může se stát
úplně lehce
že rezavý drát
ohnout se nechce

Taky se stane
docela snadno
že kytky ze stráně
jen tak si vadnou

Někdo ale na to
nebere zřetel
Kde se třpytí zlato
poroste zas jetel

Vesna

Listí už žloutne
A další strunu
na staré loutně
rozezní z trůnu

po létě vesna
Tká sobě z lůna
obrazy ze sna
a v noci luna

oknem se dívá
Studánka na obloze
Vesna je diva
a chodí na mé lože

Chytit slinu

Když chytnu slinu
v hospodě u piva
propadám splínu

Takhle mě poplivat

Velký třesk

Po velkém třesku
vržené kostky
znaly jen šestku
Slepá a bosky

šlape v tom věda
Do hmoty buší
a tomu běda
kdo začne o duši

Neví co hledá
Až ve svém lesku
dospěje leda
k vlastnímu třesku

dá špunty do uší

Ostatní tvorba Zdeňka Sosny publikovaná v Divokém víně:
DV 77/2015: Bdění, Soumrak a další
DV 76/2015: Za čárou, Na samotě a další
DV 75/2015: Ve zmatku, Odhodlání a další
DV 74/2014: O duši a další
DV 73/2014: Nátura, Každý máme něco a další
DV 72/2014: Zpátky do hnízda a další
DV 71/2014: Začínat od píky a další
DV 70/2014: Výhni se vyhni a další
DV 69/2014: Lehkost, Ponořen a další
DV 68/2013: Jinak to nejde a další
DV 67/2013: Něco se děje a další
DV 66/2013: Z ptačí perspektivy a další
DV 65/2013: O radosti, Šedesát a další
DV 64/2013: Synovi, Do nitra a další
DV 63/2013: Stačí jen vnímat a další
DV 62/2012: Představ si a další
DV 61/2012: Ve spárech říkadel a další
DV 60/2012: Komu jsi dala almužnu a další
DV 59/2012: Ve vaně, O čem se nemluví a další
DV 58/2012: Pátek třináctého a další
DV 57/2012: Černá ranní káva a další
DV 56/2011: Září, Co bude po smrti a další
DV 55/2011: Co se to děje a další
DV 54/2011: Bez tíže, Jádro pudla a další
DV 53/2011: Jaro se hlásí, Slovo do pranice a další
DV 52/2011: Lidská bída, Ze tmy do světla a další
DV 51/2011: Obyčejný příběh a další
DV 50/2010: Co šeptá noc a další
DV 49/2010: Tady a teď, Věrné milování a další
DV 48/2010: Děleno dvěma a další
DV 46/2010: Moji zlatí, Co je vesmír a další
DV 46/2010: Moji zlatí, Co je vesmír a další
DV 45/2010: Kus holé země a další
DV 44/2009: Srdce na dlani, Jako děti a další
DV 43/2009: Hříchy mládí, Pěkný večer a další
DV 42/2009: Tři bratři
DV 41/2009: Staré zlaté časy a další
DV 40/2009: Zlatá šedesátá, Naši a další
DV 39/2009: U nás, Jak do nebe a další
DV 38/2008: Vyplavat na dno a další
DV 37/2008: Na ulici, V kině a další
DV 36/2008: Mít ve snu sen a další
DV 33/2008: O čem se sní a další
DV 31/2007: Je ticho, noc a sněží a další
DV 29/2007: Malý Bobeš a další