na další stranu
Pavlína Pulcová
XXX
I bez dechu se nadechují
sochy svatých
v askezi
most mezi nebem a zemí
pokora prýští jim z úst
místo slov
a z očí jas
krása krás mandle svitu –
svatozář a naši tvář
nenahmatáš
Nám je dýchat málo
XXX
oválná dráha lustru nad hlavou
bezměrná tíha jasu
padá
clona
vlákna času napnutá
Jsem v tunelu světla…
XXX
jsi slepý
ač vidíš
jasně
kolem sebe
tvůj svět je manéž
za závěsem falešných perel
zahlédneš střelnici
kde mezi krepovými růžemi
roztáčí terč ruka
pramáti Evy
Tvá střela předem nezná cíl
NA HOSTÝNĚ
oplatky napekli
k Její větší slávě
drobky škrábou
mezi kameny schodiště
prach poutníků
co tudy na nebe nesli
v ústech
Pannu Marii
lesk cetek jasnější
Jejího světla
ZA DOTEKY
odraz větru v okenních sklech
osmirkované rysy míjejících se
cesty zarostlé betonem
cizí dýchání
chlad
země
zřídlo
ukrývá
XXX
horou že jsi
křesat křemeny
oheň v dlaních
nosíš lidem
můj Prométhee
zeje ve mně puklina
spárou žhavý had tekutého kovu
mnou protéká
skálopevním
XXX
v hloubi skal
láme se chléb
právě teď
prorostlá rudnými žílami
ztuhla mi krev
strachem
z rozervání
ÚNAVA
beztvarý pohyb těla
víčka přivřená mezi světy
průrvou procházím
hraniční pásmo
tam a zpět
za zády snovody
sny
čenichají bdění
|
