na další stranu
Pavlína Pulcová
Litva - Kurská kosa
Muž skrývá chlapce
bříšky prstů
tentýž písek
p r o s y p á v á m
Do nesčetně podob
stárneš
kráčíš písečnými dunami
bosýma nohama
po páteři mnohokrát přesypaného těla
kráčíš sám po sobě
ve vlastních šlépějích
* * *
strniště zaražené v nebi
žaluje
na hnisající ránu nad obzorem
mokvavo na dohled
kolem krav
jež zapomněly přežvykovat
kosý pohled
v očích déšť
znehybněl čas ve vertikálách
v táhlých pastvinách
napnutých větrem
* * *
rozsévač
p o h r s t e ch
rozhazuje slunce
na hlavě Vincentově
vyrostla svatozář
však vrány hlavu
r o z k l o v a l y
na kusy
* * *
mlha ucpává krajinu
vatou
už rezaví listí podél trati
na níž se vagony s cukrovkou
v tlukotu propadají
do ne ko neč na
nakonec zbudou jen
skořápky rozbité
ven se souká
kostnaté jádro
zimy
* * *
snad sama skála
prorostla svaly jeho rukou
jimiž otáčí
kola
závratnou rychlostí
sedavého života
* * *
vlhká cesta listí
perleťový lesk
obrovští slimáci
okusují
plodnici podzimu
* * *
klín sněžních husí táhne
plátno nebe
padající peří
jsem zasypána
pomlkami mezi slovy
obalena vločkami polibků
připadám si jak sněhová socha
jež je příliš horoucí
než aby uvízla
v konturách
hmoty
|
