na další stranu
Pavlína Vítková
***
před obědem
sousedka na balkoně
vypaluje cejch
na čelo dne
špačci létají k zemi
o patro níž
pan Tichý s kumpánem
ryčně přou se
o nesmrtelnost
pijácké chuti
oklepávajíce popel slov
v zamluveném bytě
otevřeným oknem stoupá to výš
z vedlejšího bloku
drnčí sbíječky
v povětří betonový prach
na nedalekém parkovišti
řidiči ohřívají se
v motorech kamionů
nejraději
bych poděkoval
a odešel na opačnou polokouli
říká si den
***
v zámeckém parku
dřevěný kříž
bez Krista
místo něj
horizont ramene
nese dvě hnízda
prázdná
***
přilétá podzim
na vrakoviště duší
na křídlech listů krouží nad strništěm
je zúčtováno
modřinky trnek
a šípkové dráty drásají
nízké nebe
kovové rameno požeráku
probírá kusy
rezavého plechu
vyvrhujíc je o kus dál
na návrší marnosti
ocejchovaní rzí mizejí
slisováni do konzervy
s prošlou lhůtou spotřeby
ostatní míjejí výjev
bez povšimnutí
kdo by chtěl vidět neviditelné...
***
slábnoucí slunce
rozsvítilo lampionky mochyní
derniéra léta
ještě hřeje klín lesa
ale vlhko už prorůstá zemí
navzdory vrstvám listí
plíživé tlení
v brázdě plné podzimu
na zádech leží drozd
rubínový korálek
v oku
tudy prošla smrt
pod peřím
teplá měkkost těla
pomalu vychládá
|
