na další stranu
Zdeněk Jirásek
NA PORADĚ
Když se úředníci radí
kroutí se věty
jak těla hadí
A zatím venku podzimní květy
rozdávají půvab zcela tiše
Jsou prospěšnější světu
víc než tlachy fráze klišé
Dík těm kytkám ještě hezky je tu
Neberte to prosím za zradu
ač jste mi všichni milí
ven se tajně vykradu
a nadýchám se chvíli
Mítkov 21. 10. 2010
ZDOLAL JSEM HORU STRMOU
a chtěl se kochat na vršku
Než stačil jsem pohnout brvou
spad jsem dolů na držku
PŮJDU DO TOHO RISKU
a přejdu k tobě most
Dotknu se tvých pysků
- máš jich na sobě dost
MAGISTR BAKALÁŘ INŽENÝR
Pohled na vlastní vizitku
každému se líbí
Jen posledním pitomcům
titul ještě chybí
Bez titulu jako bys
dnes tu ani nebyl
Bez titulu u jména
žít může jen debil
Magistr bakalář inženýr
Přetěžko bez titulu žije se
kdejaký titulec odporem
nad vámi se otřese
Jmenovka bez titulu
to se rovná hříchu
Podepiš se bez titulu
a budeš všem k smíchu
Magistr bakalář inženýr
Titul pro většinu nejvyšší je meta
Beztitulci tak brzy už
vymizí ze světa
Že titul rovná se vzdělání
mnozí stále věří
Jenže titul dnes
jen ozdobný je peří
Magistr bakalář inženýr
Malodoktor malodoktor
Nebo aspoň DiS
NEJSEM BÁSNÍK
Nejsem básník to ne
ale toliko vím
že v tvých očích se krásně tone
a že voníš jak z bramborové natě dým
Nejsem básník rozhodně ne
a fantazii nemám žádnou
jen tepny mám jak řeky rozvodněné
a ty ne a ne do nich spadnout
MADLA
Už dlouho chodím s Madlou
Slušná a ctnostná je
Mít však jednou děvu padlou
a jít s ní na seno do stáje
KONEČNÁ
Tak nějak cítím zdá se mi
že se blížím na konečnou
Měl bych se udobřit se všemi
a sejít se s jednou slečnou
Nemohu odkládat to věčně
jízdní řád je pevně daný
Chci jen říci té slečně
že i já mám slzy slaný
RÝM
Řekl bych ti
že vypadáš jako poupě
ale znělo by to asi hloupě
Jako bych patřil k duševně chorým
Tak tedy
nebudu se pokoušet o rým
To se mi pak slova pletou
Řeknu to holou větou
Líbíš se mi
Hltám tě smysly všemi
jak jelen laň, když se pase
A sakra nerýmuje se to zase?
Jako oheň neumí hořet bez dýmu
Já neumím vyznat lásku bez rýmu
JÁ KLANÍM SE TOMU
kdo pole zorá a sklidí
kdo vdechne život starému domu
kdo krásu v jednoduchosti vidí
Milejší je mi pěší
než autař notorik
Mé úctě se těší
kdo pomůže a neptá se za kolik
ŽOLDÁCI
Jak se mi jen hnusí
ti co krajinu dusí
Jen vůl a nikdo jiný
zem prasí a špiní
Za pár zlatek na stole
nalije beton na pole
louku v parcely změní
Jen blbec svou zem plení
Jen žoldák tupě sloužící moci
Neví že je tu genius loci
V SATELITU
Co vila to perla
Křičí jak vystrčené dívčí vnady
Divná zima to do mě vlezla
Proč v létě proč teď a tady?
Ve složitosti je tu krása
A okázalost se tu nosí
Každý dům do světa hlásá:
Tady nebydlí otrhanci bosí
Jsem tu příliš cizí
A husinu mám po těle
Smutním za zemi co navždy mizí
A bojím se že i mě to semele
KLOBOUK
Potvrdí jistě každá žena
že teprve klobouk dělá z muže gentlemana
Však nosit ho není snadné
Ne každému dobře padne
Jen tak na hlavu narazit
umí si ho každý parazit
Nošení klobouku je umění
což každý vzdělanec ocení
To máte jako se zpěvem třeba
Pro někoho denní je to chleba
Jinému nebyla ta schopnost dána
a zpívá jako vrána
Klobouk není pro kdejaká jelita
Klobouk nosí jen elita.
|
