na další stranu
Oldřich Damborský
Milý pane Hessi,zdravím Vás z téměř předjarního večera. Zase uběhl nějaký čásek a já Vám píši pár řádek. Snad už ani poslední číslo DV 51 nebudu komentovat. Stále bych se opakoval. Snad jen, že jsem si početl a bylo príma si číst kmenové i nové autory. Skvělé ilustrace, i doplňované aktuálními věcmi. Také se chci zmínit o jednom novorozeněti,které zachránil babybox, vymyšlený jedním básníkem a milovníkem koní....tedy Vámi... I to patří k životu. Posílám pár jarních básniček, snad to jaro už bude za měsíc a když vyjde toto číslo DV, bude astronomické jaro před branami...Srdečně zdraví a s přáním všem autorům i čtenářům všeho dobrého a jarní náladu(třebaže se necítím jako nějaký arbiter poezie, či vedoucí:-)
Olin Damborský
PŘEDJAŘÍ
Strakaté staccato sněhu a hlíny
rezonuje křišťálovým povětřím
někdo rozvěsil do blankytu plíny
bělostné jakoby arielem nešetřil
Špičky křídel vlaštovek párají
tu mokrou modrou cíchu potoků
ty přivíráš víčka nad jívou potají
a chceš ryzí lásku bez úskoků...
DVOJSEČNÉ JARO
Už nejsme zjara tak rozdejchaní
šťastný stereotyp vrazil mezi nás klín
už medové pohlazení chutná jako blín
už nejsi má komtesa ale má paní
Rozvaž ten uzel vlasů
a pohoď vzdorovitě hlavou
ať zase hvězdy v tvých očích plavou
a já tě poznám v noci
jen podle hlasu
Tvé bílé tělo konkuruje Luně
a paty zarýváš do pelesti
náhle jsi má malá hraběnka z předměstí
možná se něco rodí
v tvém lůně...
Variace na jarní téma(čtyřverší)
KOCÁBKA
Narodila se trojbarevná veselá koťátka
a zajíci březňáci hupkají po poli
Zima je náhle v nebi potápějící se kocábka
zamilovaného se můžeš zeptat na cokoli
VELIKONOCE
Svou soukromou modlitbu šeptám u kříže
na smaragdovém osení kapky rosy
už po dvoutisícíjedenácté sňali Ježíše
a Magdaléna Vrba v tůni vlasy rosí...
VÁBENÍ DIVOČINY
Černý pes vzdorovitě škube vodítkem
divoká krev se v něm po zvěřině pění
divoká krev mladosti je nám pojítkem
a bažanti na chvíli ztuhli a zůstali němí
BRÁNA NEBE
Dvojsečné jaro přišlo bránou nebe
zeměkoule obletěla svůj magický kruh
v zelených očích remízků vidím tebe
zase jsem nenapravitelný dobrodruh
KLUKOVSKÉ JARO
Jíva osení opojný vzduch s vůní burčáku
zase hrajeme kuličky a dřevěnou semulu
chrousty chytáme do sklenic pětilitráků
už děcka nenosí čepici a na ní bambulu
JARNÍ ZÁVRAŤ
Na zápraží nastavuji tvář prvním paprskům
pojídám chléb s pórkem a popíjím čaj
nepřátelům jsem poslal plnou náruč odpustků
Vánek hrál na stříbrné struny hebký jinotaj
ŠPANĚLSKÉ JARO
Ocel mraků se roztavila
v jarním větru
jako hodinky na obraze Salvátora Dalího
hořící žirafy paprsků
propalovaly hebký cejch
do srdcí nepoučitelně zamilovaných.
Nebe čistější
než věže královského zámku Escorial
a nepraktické
než myšlenky architekta Gaudího
jež nosil své plány v hlavě
Přejela mne jediná tramvaj
lásky
co jezdila po Madridu jara
Ještě jsem se stačil
pokřižovat před tvou krásou
jako před nedokončeným chrámem
Svaté rodiny
a už jsem padal
do hedvábných podušek
tvých paží a věřil
že inkvizice
tvých očí mi dá milost
a tvé hranaté Piccasovské boky
mne navždy
|
