na další stranu
Oldřich Damborský
RENESANČNÍ ZÁMEK
Benátské zrcadlo rybníka
smaragdové listí remízků
rubín pozdního soumraku
...
Intarzie mahagonového těla
křišťálový taneční sál tvé duše
kde se tančí menuet i čtverylka
Pan král Slunce právě vychází
za úsvitu a loučí se polibkem
s večernicí madame Montesque
STARODÁVNÉ PASTORÁLE
Už dohořela
svíčka horkého léta
jen občas
mezi okny hromnice
ochrana
před bouří a klikatými
blesky
Vítr pavučiny splétá
a tobě má hříšná
světice
mrholí v očích
a říkáš
že je ti se mnou
třeskutě
hezky...
PRÁVĚ KDYŽ JSI VE VANĚ
Právě když jsi ve vaně
já vařím pro nás lasagne
taky jsi štíhlá jako nudle
a říkáš: Nezasloužíš si túdle
když ti chci umýt záda
Kdysi jsi to měla ráda
to zněla něhy kanonáda
Ještěže ti smím podat ručník
a potěšit oči jako malý klučík
(2011)
PRÁVĚ KDYŽ JSI VE VANĚ II
Právě když jsi ve vaně
já vařím pro nás lasagne
slyším jak sprcha šustí
jsme v loďce nad propustí
a proud obtéká tvé boky
jen láska ubírá nám roky
Pára k stropu stoupá
loďkou to pomalu houpá
Něha obrátila nás proti proudu
ať nás soudí u Posledního
soudu...
(2015)
UŽ JDOU MLHY...
Už jdou mlhy povětrné krajem
a pichlavá strniště píchají nebe
jako šípky měknem a zrajem
jemný čaj bude ze mne a z tebe
Šípkovým čajem voníš a chutnáš
horká na dotek a trpká slovem
na osice houpe se chmýří jako Jidáš
tvé zlaté vlasy slunce jsou Bohem
A září v kalném sychravém ránu
pod šedou potrhanou plachtou mraků
tvůj úsměv stírá v této chvíli stínu hranu
tvé paže mne objaly jako křídla ptáků...
PODVEČEREM
Smaragdové letní stromy
mají svoji
neviditelnou
zářivou auru
cítím jak do mne vchází
jas a poklid
a pak s pózou haurů
jdu sebejistě
s černým psem chromým
až na vrchol nirvány
kde mne zdraví
kapličky bílý monolit
KRUHY
Kruhy v obilí kruhy kapek v kaluži
kruhy pod tvýma očima
z nedomilované noci
trochu jsme se opili směnkou polibku
jsem se ti zadlužil
ani jsi nechtěla úroky
teplo dlaních když ti bylo zima
Copak jde všechno přepočítávat
na prachy?
Řekla jsi: Zůstaň aspoň do tří
když už si se mnou nedáš snídani
chápal jsem tvé z osamělosti strachy
zůstal jsem když úsvit se s nocí
soucitně bratřil
a začali štěkat psí rafani...
|
