na další stranu
Lumír Slabý
NO ŘEKNI LÁSKO
To ne s tím já se nesmířím
že by to naše setkání
bylo jen tak jak u komet
které letí a netuší
a pak se s jinou potkají
a vymění si ovzduší
a pokračují někam vpřed
a cit zůstává při kraji
a při zemi a v krunýři
jak návštěvníci nezvaní
Ne s tím nemůžu souhlasit
že by to naše objetí
bylo tak málo dospělé
a nechalo se unavit
a nechalo se ochočit
jako ta sopka bez lávy
jak nevěřící v kostele
chci ti zas vidět do očí
a políbit tě na řasy
no řekni lásko
jak je ti?
JENOM TAK ZLEHKA
Nechám své oči
ať si omámí
podle svých nálad
třeba básníka
jenom tak zlehka
si v nich může počíst
jenom tak lehce
(ať si nezvyká)
nechám ho hádat
jaké jsou
zářící s hvězdami
a napovím
i další inspirace
když sepíše to
s noblesou
můj úsměv a rty
ať mu poví
že nemusí se vracet
co jednou dala
múza básníkovi
HLUBOCE
Všechny ty drsné
kotrmelce
někdy je chápem
někdy děsí
hluboce píšem
zní to mělce
šance nás drapne
za pačesy
Rýpem se v sobě
bagrujeme
jak insekti
se spoustou jedu
a buď ty výkřiky
jsou němé
nebo už zařvat
nedovedu...
|
