na další stranu
Lumír Slabý
NAOSTŘENÝM VÝŠKÁM
(pro Veroniku M.)
A já už s tebou nebudu žít
v tom převráceném slovosledu
stejně to jenom smysl mlží
a to já nechci
nedovedu
usadit se a přetvařovat
ztratit se mezi mantinely
když přijde chvíle odvazová
svět vypadá tak nedospělý
ale je můj
takhle to cítím
je prostě můj
a vykřičím to
bude to moje vlnobití
můj nepořádek
neumyto
svět mláďat
nosy natlučené
závratě z naostřených výšek
snad ti to můj zpěv připomene
a nebude znít jen tak tiše
VARIACE NA „INVISIBLE TRUTH“ (MAELLA)
Ať třeba ze dna vytažená
je vášeň šitá na míru
ať klidně zakopává
ať třeba trávu slyší růst
ať mutující tráva
je víc než oscarová scéna
ať skřípe to
a taky drásá
a každá hláska nadoraz
a kdo slyší ať věří
dneska to nikdo nezvorá
dnes žádní dezertéři
žádná lež
ani polohlasá
DĚTI FATY MORGÁNY
Sníme a jsme v tom jako polonazí
pózujem kamerám
pózujem pro obrazy
a smůla sedmerá nám každý omyl sčítá
jak v plátně barva vpitá
Ten obraz ničemu se nepodobá
malíř jen zešílí
taková už je doba
a lidští motýli co vládnou nad přízraky
do trávy padnou taky
A ze všech nesmrtelných dětí faty morgány
nestárne snad jenom Don Quijote
do boje táhne s námi pouštním větrem orvaný
tu svoji věčnou lásku tichou
Už zas tu máme ty své rituály
a zasnění a sny
které jsme nedospali
život je nejasný ale dokud nám zraje
hrajem si na podnájem
A ze všech nesmrtelných dětí faty morgány
nestárne snad jenom Don Quijote
do boje táhne s námi pouštním větrem orvaný
tu svoji věčnou lásku tichou
do boje táhne s námi pouštním větrem orvaný
to láskyplné t i c h o
|
