Ivo Odehnal

Z POZDNÍCH ZIMNÍCH SLANOSTÍ

SLANOST

Mrazem masírovaná noc mi ztěžuje usínání

Jako cestář spánku posypávám chodník solí
(Rozežraná tma cpe se do všech skulin )

Každou noc se k tobě tulím

Každou noc jakbysmet
sůl se mění v led...

PEŘÍ

Chvíli počkám než led dopáře leden
Zahrádky dosud straší ptačí chřipka…

Z cikánčiny duchny lítá peří

Na sedadle přede mnou sedí cizí maminka -
na kloboučku má drobné smítko

I na tu dálku mamince věřím

ZIMNÍ KOCOVINY

Zima je nezvykle drzá
Její gilotiny - popravují sněžné viny

Sekera kmitá jako blesk

Po desce zvyklé na potlesk
místo vody - stéká slza…

MIMOVÉ ZIMY A BOHOVÉ STROMŮ

Mraky – mercedesy
rozvaleny nad olověnými lesy

Poskvrněný měsíc u křížku - svlékán z kožíšku
Zatímco se skřivani plaší
a hromnička klade miny do uhláku -
ledovka navléká kondomy sněhulákům…

PLÍSKANICE OD BEZDRÁTOVÉHO RADIÁTORU

Sníh bez svědomí drtí domy
Má na to páky Ale co my?

Nás fámy nedusí (nejsme ptáky)
Na jaro je brzy Ledu netekou slzy

Únor je drzý Za humny březen K topným žebrům
s dubnem pod zadnicí po čtyřech lezem

Nezbývá než z papučí oken se dívat
jak jógu cvičí jíva?

OKORALEC

Člověku vezdejšímu je jako chlebu -
časem okorává

Z vesmírné vody a obilního prášku vykynul spermiemi kvásku
aby vypečen měl dvě kůrky: dobrou - a lepší

Když se po čase na něm začnou vylamovat zuby
šup s ním - do spalovny smetí…

STRÝC NATÍRÁ LYŽE FERMEŽÍ

V kolárně s kukačkovými hodinami
strýc natírá lyže z jasanu zaječí packou
/k vánocům je asi dostanu/

V dílně vytápěné řezinami vrtí se vůně...

Venku střechy sádlem namazány –
komíny mají frajersky na stranu

LIDOVÝ SNÍH

Zima začíná – židovi se trhá peřina?
Andělíčci drhnou peří K zemi padají sedláci -
nebeští vandráci...

Nikdy nevím kam a kterou - když se dva mlynáři perou...

Kdo jen mohl tušit že sníh chtějí sušit -
a cihly z něj pálit...?

Ostatní tvorba Ivo Odehnala publikovaná v Divokém víně:
DV 82/2016: Rádo se stalo
DV 75/2015: Moucha na klice a další