na další stranu
Oldřich Antonín Hostaša
POETICKÝ DÉMON
text nebyl redakčně upravován
***
Kapela hor hraje sonátu sněženek,
moderátor vítr;
hovoří jazykem listů.
Nedočkavá láska;
si zkouší u netrpělivosti podprsenku,
a holub Doubňák,
hlásí místní zprávy.
Na pražském Petříně;
rozhledna natřásá své vnady,
a hudba ospalé nálady,
bláznivě se rozběhla krajem.
Buď pozdraveno;
rozmarné jaro!!!
OKAMŽIK
Moře zpívá Santa Maria,
lodě se kolébají v rytmu tanga,
přístav tančí,
a radost popíjí v krčmě.
Tím vším jdeme,
noc Tě obléká do hvězd,
černošské bubny bubnují věčnost,
a polibek vesmíru;
zplodil život.
Dobrý večer, lásko,
smutek odchází:
malá japonečka počítá mladí,
a kytara bláznů strunní přítomnost;
přítomnost našeho okamžiku.
***
Praho,
tvá staletí,
vsazené do diadému vzpomínek,
nosí lidé v srdcích;
a ústa chrličů,
zpívají tóny Bedřicha Smetany.
Láska rozkvétá Petřín,
líná Vltava,
vypráví o svém prameni,
a mladé jaro,
stříbří její vlny.
Harfy tůní,
tkají závoje víl,
které tančí za měsíční záře,
a ta je obléká,
do veršů básníka Máchy:
Dobré ráno, Praho;
jsme zde!!!
***
Slunce sedmi světů,
vdechlo život kraji,
a kvetoucí kytara jara,
brnká jabloňové country.
Paseky ožívají závojem víl,
a král času políbil lásku.
Plynoucí řeka šumí u Mánesa
cinkající tramvaj,
odměřuje Praze její čas.
Strejda Přehršle sype holubům,
a tetka z pojízdnou taškou,
veze své vzpomínky.
A já na Tebe čekám,
je hodina po poledni,
a uctivost smeká.
Dobré odpoledne,
Matko měst!!!
Oblačná flotila, někam pluje,
a elfové lesů ladí flétny víl.
Šumící orchestr větrů,
předkládá noty hájům.
Plynoucí řeka,
zasnoubila se s králem luny,
a Tvoje tvář v jejích vlnách,
loudí hvězdy pro své oči.
Sluneční soudce,
vynesl rozsudek jménem života.
Láska zůstává!!
A šamanské bubny času;
bubnují věčnost.
Dobré pozdravení, Praho!!
Milovník Máj usedá na trůn.
***
V hlubokém zákoutí lesa,
průzračný pramínek,
oslovil slunce,
šum listů, je jako houslí hlas,
ten hlas dal vlnkám polibek,
a synové vládce větru;
jméno Vltava.
Sluneční kouč dal nezbednost,
symfonie tůni,
zní zeleným tichém blízkých hájů.
V orchestru splavů plyne její čas,
břehy jsou svatební šál,
a matky vrby naslouchají.
Stojím na Karlově mostě,
její ústa zpívají o Praze,
o Praze,
která v jejích vlnách;
probouzí své srdce.
Dobré ráno,
matičko měst!!!
MÁJ
Modré zvonice zvonků,
pod medovou strání,
zvoní korunovační vítáni,
pro Junáka Máje.
A tisíce květů,
v modrém zurčení rána,
oslovilo orchestr včel,
tančící ve větvoví jabloní.
Z brány lesního hájenství,
zelené ticho vstoupilo do kraje,
a orchestr života,
hraje symfonii milování.
|
