Oldřich Antonín Hostaša

POETICKÝ DÉMON
text nebyl redakčně upravován

***

Kapela hor hraje sonátu sněženek,
moderátor vítr;
hovoří jazykem listů.

Nedočkavá láska;
si zkouší u netrpělivosti podprsenku,
a holub Doubňák,
hlásí místní zprávy.

Na pražském Petříně;
rozhledna natřásá své vnady,
a hudba ospalé nálady,
bláznivě se rozběhla krajem.

Buď pozdraveno;

rozmarné jaro!!!

OKAMŽIK

Moře zpívá Santa Maria,
lodě se kolébají v rytmu tanga,
přístav tančí,
a radost popíjí v krčmě.

Tím vším jdeme,
noc Tě obléká do hvězd,
černošské bubny bubnují věčnost,
a polibek vesmíru;
zplodil život.

Dobrý večer, lásko,
smutek odchází:

malá japonečka počítá mladí,
a kytara bláznů strunní přítomnost;

přítomnost našeho okamžiku.

***

Praho,
tvá staletí,
vsazené do diadému vzpomínek,
nosí lidé v srdcích;
a ústa chrličů,
zpívají tóny Bedřicha Smetany.

Láska rozkvétá Petřín,
líná Vltava,
vypráví o svém prameni,
a mladé jaro,
stříbří její vlny.

Harfy tůní,
tkají závoje víl,
které tančí za měsíční záře,

a ta je obléká,
do veršů básníka Máchy:

Dobré ráno, Praho;
jsme zde!!!

***

Slunce sedmi světů,
vdechlo život kraji,
a kvetoucí kytara jara,
brnká jabloňové country.

Paseky ožívají závojem víl,
a král času políbil lásku.

Plynoucí řeka šumí u Mánesa
cinkající tramvaj,
odměřuje Praze její čas.

Strejda Přehršle sype holubům,
a tetka z pojízdnou taškou,
veze své vzpomínky.

A já na Tebe čekám,
je hodina po poledni,
a uctivost smeká.

Dobré odpoledne,

Matko měst!!!
Oblačná flotila, někam pluje,
a elfové lesů ladí flétny víl.
Šumící orchestr větrů,
předkládá noty hájům.

Plynoucí řeka,
zasnoubila se s králem luny,
a Tvoje tvář v jejích vlnách,
loudí hvězdy pro své oči.

Sluneční soudce,
vynesl rozsudek jménem života.

Láska zůstává!!

A šamanské bubny času;
bubnují věčnost.

Dobré pozdravení, Praho!!

Milovník Máj usedá na trůn.

***

V hlubokém zákoutí lesa,
průzračný pramínek,
oslovil slunce,
šum listů, je jako houslí hlas,
ten hlas dal vlnkám polibek,
a synové vládce větru;
jméno Vltava.

Sluneční kouč dal nezbednost,
symfonie tůni,
zní zeleným tichém blízkých hájů.

V orchestru splavů plyne její čas,
břehy jsou svatební šál,
a matky vrby naslouchají.



Stojím na Karlově mostě,
její ústa zpívají o Praze,
o Praze,
která v jejích vlnách;

probouzí své srdce.

Dobré ráno,

matičko měst!!!

MÁJ

Modré zvonice zvonků,
pod medovou strání,
zvoní korunovační vítáni,
pro Junáka Máje.

A tisíce květů,
v modrém zurčení rána,
oslovilo orchestr včel,
tančící ve větvoví jabloní.

Z brány lesního hájenství,
zelené ticho vstoupilo do kraje,
a orchestr života,

hraje symfonii milování.

Ostatní tvorba Oldřicha Hostaši publikovaná v Divokém víně:
DV 88/2017: ***
DV 85/2016: Den
DV 84/2016: Rozmarná
DV 83/2016: Poselství a další
DV 73/2014: Dobré ráno
DV 41/2009: Nová
DV 36/2008: ***
DV 34/2008: Čekání na slovo