na další stranu
Oldřich Hostaša
***
Dobrý den věčně rozmarný poeto
jdu parkem kdo mne volá já růže
ach ano krásný květ volat může
usmívám se je teď podzim ne léto
Zastavil jsem se malý keř na záhonu
třese se zimou přístup kováři slova
ano budu psát verše života znova
na jaře tě vysadím u našeho domu
Jdu dál stále slyším její krásný hlas
je to skrytá harfa tisíce a jedné noci
na její struny hraje matka příroda
je to krále času malovaný obraz
čarodějky lásky s její skrytou mocí
pana prince touhy mladá svoboda
Šaman slunce
kouzlí modrý den
po nebeském oceánu
plují poslové dějin
Smrk na kopci hlídá háj
zelené panorama
milostných příběhů
Pokládám tě na mechové lůžko
lesní květy voní do okamžiku
Má dlaň je pluh
hladí chvějící tělo
a čáry života
hlídají budoucnost
***
Byl to sen nebo skutečnost?
Jel jsem vlakem
ani již nevím kam
Přistoupila dívčina
víla nebo Múza?
V očích vzdálené galaxie
na řasách rosu dne
hvězdy lásky
Vnady královny krásy
ve tváři
důležitý úsměv
Mlčíme ticho
jen zvuk kapotu kol
Oči se setkaly
vstoupili jsme jeden do druhého
již není čas
je jen přítomnost
Myšlenky jsou hříšné
dlaně mají okovy
srdce hraje symfonii
a dlaně
společná cesta
cesta vteřiny
i dalších let
|
