na další stranu
Oldřich Hostaša
***
Svítá
nebe vysypalo oblaka
vzdušná loď
odváží ke vzdáleným horám
Svítá
slunce zdvihlo rolety
paprskem pošimralo ráno
vzalo si zástěru
šlo do kuchyně zázraků
Svítá
na flétnu lásky
hraje svědomí
když se vracíme domů
paní věčných rán
***
Zloba
matka špatnosti
láska
růže souznění
Nekonečná záře
stíny minulosti
drahokamy přítomnosti
Jeden máš v dlani
slza touhy
myšlenka verše
slovo sonetu
Jsi verš
sonet milování
nálada let
paní společných cest
***
Světla v ulicích zhasínají
i v kabaretech humoru
lampy v srdcích usínají
na cestě lásky jsme spolu
Slunce žebrá o oblaka
nechce svítit nad krajem
má svou náladu na draka
jen o červánky má zájem
Paní jdeme svým ránem
dlaně spojené v most
den je naším pánem
v polích je mladá radost
Tiše zpívá Vltava Praze
sonety touhy píší se snáze
***
Noty písně ve slunci znějí
slova o myšlence verši
zvony o lásce vyprávějí
srdce píše životní čtyřverší
Píseň zpívá o louce háji
kde tančí bílé kopretiny
třešňový sad dobře znají
patří do květinové rodiny
Lehám do vysoké trávy
skřivánčí trylek letí krajem
předávají se rosné zprávy
oblaka platí nebi nájem
Je Máj květy bíle zpívají
a dvě srdce lásku mají
|
