na další stranu
Oldřich Hostaša
RANNÍ CESTA
Sluneční vánek
čechrá vlasy osikovému háji,
usedám na mez
mateřídouška voní do májového dne.
V myšlenkách laskám poutnickou hůl
symbol svobody, poznání
pečetidlo lásky v srdci.
Nad obzor stoupá sluneční smích,
žitné pole sní o krajíci chleba,
bříza šumí melodii dne,
jdu dál, dál do svých let.
NOVÁ CESTA
Devátá večer, svíce hvězd září,
vlaková souprava do zítřejšího dne
odjíždí po kolejích noci.
V kupé sedí čekatelé domova,
konduktor, jízdenky prosím,
úsměv na tváři a pochopení.
Panorama kraje jako v divadle,
otevírá se cesta,
do dalších příběhů.
KLAPOT KOL
Kola vlaku stepují koleje,
noc tajemná dáma nahlíží do kupé
Každý svůj sen,
o práci, touze,
hlas konduktora ruší ticho.
Stanice Pardubice,
nádraží bliká světly,
signál k odjezdu
a klapot kol píše deník.
JEDE SE DÁL
Vlak je šíp
stanice za stanicí
noc svléká plášť,
ráno si nasadilo sluneční čelenku,
stanice Košice.
Čekám na nástupišti
nastupujte Zvolen,
rozhlas má rýmu,
tak čo, pánko, kam to bude?
Černovlasá průvodčí
žhavý pohled,
dlaně touží po spojení
nálada si dala poldeci.
Dobrá ráno, východní Slovensko!
POZNÁNÍ
Nebe se opírá do skel vagonů
východňárky hutori o domově,
z cikánských ohňů stoupá dým svobody.
Podle kolejí běží silnice,
čárdy se otevírají,
jiskra Tokaje září Maďarkám v očích.
Vystupuji, nová práce i domov,
z nedaleké cementárny
stoupá šedivý dým
a mé kroky směřují k osudu.
VÍTÁNÍ
Turňa nad Bodvou
ubytovna, slovenština, maďarština,
maďarsky ahoj, nerozuměl jsem, naučíš se,
montérské vítání.
Cesta do čardy
ohnivý Tokai, boršč
štíhlá Maďarka.
Večer cimbál
noty tančí s paní tmou,
ohnivé oči,
nezkrotnost dalších příběhů.
PŘÍCHOD
Krajina obléká cementový plášť
zříceninu nad Turňou svačí čas
autobus odváží práci,
národnosti, nářečí.
Ogare, jaká byla cesta?
Moravák od Přerova
záblesk v očích
přijel čížek z Prahy.
Autogen krájí minuty dne,
kolega radí,
nos stále kladivo.
šibalský smích za zády
a polír dopoledne dal práci.
PO PRÁCI
Večer se opíjí svitem měsíce
z čárdy zní čardáš
babička z vesnice se křižuje,
darebáci,
zase budete v noci dělat Carůsa?
Noc otevírá bránu k ránu,
nohy neposlouchají
z pole zní touha dvou.
Píseň se zpívá sama
a z okna babička
hrozí starým čaganem.
TOUHA NEDĚLE
Nebe se rozšafně protáhlo
čárda odpočívá
touha se probouzí.
Štíhlý pas, kudrnaté vlasy,
žhavá ústa, chvějící se klín.
Odpoledne odjíždí,
touha doznívá
a ve zřícenině nad Turňou
odpočívá slovenská neděle.
KNĚZ LÁSKY
Podhorská krajina, malý kostel,
mládí zdraví stáří
dole muži, v horní části ženy.
Kněz celebruje lásku
maličký obhlíží okolí
modlil se, obešel oltář
jsi náhradní otec.
Cestou na autobus
slyším zpěv, to zpívá svoboda
a jedu do dalších příběhů.
NÁVRATOVÝ ODJEZD
V nádražní nálevně
chalani staví vzdušné zámky,
s každým poldeci jsou větší.
Rozhlas hlásí
rychlík Košice Praha
na třetí koleji,
lokomotiva rytíř bez léna.
Koleje řeka dějin
krajina hlediště
háj i les diváci dne,
Košice, vrátím se.
|
