na další stranu
Oldřich Hostaša
ČUNDRÁCKÁ
Sluneční ranní pero
píše stanici Čundrácká
aby to všem vycházelo
zatím stanice Podskalská
Opilý vlak šimrá koleje
litr rumu za jízdenku
čundráci pijí ve stoje
v kapse mají podobenku
Kdy bude stanice konečná
mele hubou čundrák
cesta je nekonečná
poslušný chlastu voják
Zblitý vlak těžce dýchá
do lesů každý pospíchá
PRŠÍ
Kapky deště hrdě tančí
po tvářích střechách ulicích
na hradě i v podzámčí
v životních okamžicích
Kapky deště malé rubíny
na vlasech na řasách
jsou mokrý verš jediný
ve všech barevných krásách
Vzbudilo se červánkové slunce
v očích milostná duha
po tváři hladí jemňounce
mokrá lásce je sluha
jsi na stanici autobusu
dáváš ubrečenou pusu
NOC
Ševel nočního žitného obilí
silnice spěchá krajinou
dupot malého ježka zběsilý
jdu se vzpomínkou jedinou
Inkoust noci pluje vesnicí
temná okna sní svůj sen
jen strejda měsíc zářící
bude budit rušný den
Cesta vede k domovu
pár unavených kilometrů
jdu pokaždé znovu a znovu
zbývá několik dobrých metrů
Na střeše bude pískat kos
udělá na mne upištěný nos
LÁSKA
Rozkvétá bílý květ touhy
v zahradě hrdé paní citu
někdy jsou v srdci šmouhy
při smutném nočním úsvitu
Paní citu obléká sluneční plášť
obouvá boty ze vzpomínek
zhasíná mocného ohně zášť
někde plane jeho malý plamínek
Otevírá brány svého zámku
v komnatách ve vázách růže
na stole hedvábný modrý papír
nikdo jí s básněmi nepomůže
Paní citu má jméno věčná láska
je to nekonečně mladá kráska
OHEŇ
Oheň duše v nás plane
vatra velké paní lásky
co se má stát tak se stane
život uzavírá s námi sázky
V každém je jeho hvězda
stálice našeho malého vesmíru
je to tak ať se to nám nezdá
myšlenky slova věty na míru
Oheň je náš velký maják
na vrcholu bílých hor
hlubin času čestný voják
staletí roky zpívají jako sbor
Kamenný maják našeho srdce
vychází mocné krvavé slunce
PROBUZENÍ
Vltavské songy
Nad Vyšehradem
slunce otevřelo víčka
obláčky umylo paprsky
nahlíží do očí oken
Matka Vltava
uvařila kafe v tůních
staré mlýny
vypráví mlynářské pohádky
Vítr
po vlnách
projíždí koloběžku
rozcuchané ráno
snídá mlhu nad řekou
XXX
Harmonika náplavek
zpívá
o sonetu dvou
Vyšehradu
kde knížecí hrdost
staví město
když láska
trucuje
v podloubí pravdy
XXX
Pan Vyšehrad
stráží
plavecké skazky
říční horníci
kutají stříbro
mince pro slunce
v Podskalí
brousí sekery
pro plavecký mariáš
Plavecké ahój
vítr odnáší
řeka
stříbrně plyne svůj čas
XXX
Desátá hodina
šumí ve splavu u Mánesa
racek krouží
svůj jízdní řád
Nebe
startuje sluneční motor
Jiráskův most
píše román
Přítomnost
Loď pravdy
vozí turisty
Pepíčka Mařenku
za snem co je i bude
XXX
V říční hospodě
popíjí Smetanova
Má vlast
Její tóny
rozechvívají
Palackého
i Jiráskův most
XXX
Vlny laskají
nábřeží u Národního divadla
česká hrdost
chlubí se na lodičkách
Vánek
spěchá k Pražskému hradu
Petřínské zahrady
píší polední verše
XXX
Pan čas
počítá vteřiny ovečky
odpoledne se fláká
Karlův most
svádí řeku
Ona jako konkubína
laská pilíře
kameny
svědky pravdy
Rackové křičí
jsme tady
jsme tady
XXX
Stará Praha
volá
jsem tady
jsem tady
Z Karlovi ulice
vzpomínky
na královskou cestu
Jiřího z Poděbrad
Mlýn na Kampě
mele mouku času
křivolaké uličky
tvoří verše Vltavě
Vlak odpoledne
spěchá k podvečeru
XXX
Letenská pláň
rozjezd pro oblaka
Vlny si dělají piknik
koktejl odpoledne
Posílají chlad
nemocným na Františku
XXX
V hospodě v Karlíně
píseň
o Vltavských tůních
Pozdní odpoledne
popíjí
Holešovickou desítku
říznutou podvečerem
Stín dávného policajta
jde po hrázi
na přilbu
slunce maluje
nebeské znaky
Vodní vlak zahoukal
říční vlakmistr
probouzí podvečer
tóny Cikánky krásné
zpívá stříbro vln
XXX
Bubenské nádraží
přikrývají
křídla podvečera
stíny vln
laskají nábřeží
XXX
Lodě plavou
Štvanickým zdymadlem
s večerem na palubě
Praha ve vlnách
šlechtí si obličej
na rande s měsícem
Štvanická hospoda
chválí léto
říční chlad
stoupá k oblakům
slunečnice hvězd
bude rozkvétat
XXX
Holešovický večer
dýchl do ulic
nádraží laškuje s řekou
Ve vlnách
probouzí se noc
řeka plyne své minuty
XXX
Libeňský most
dýchá říční pohodou
měsíční pán
krášlí řece vlasy
Vesmírný oceán
posílá Vltavě verše
Noc otevírá taneční sál
vlny žehlí šaty
tanečníci ticha
smíme prosit
XXX
Průplav noci se otevírá
řeka
hladí spící Prahu
Po vlnách
plynou osudy
čas pečetí staletí
Půlnoc
objímá se s ránem
Je hodina
mezi vteřinou
věčností
Řeka opouští Troju
po vlnách
pluje loď České důstojnosti
do dalších věků
|
