na další stranu
Ester Nowak
CO NA TLAPKÁCH
Kocour a tma.
Ticho
hledá
klubko večera.
Packaté štěstí
zná, jak
Pohyb
vystrojit.
Dech. Na větvích
budoucí zpěv.
Vykvétá ztajená jíva.
NOC
Bezesná noc.
Počítáš žebra
sedmi hubených let...
Tmasebejistá.
Tma řešeto
po čtyřech sbíráš
křídla.
Tu a tam...potkáš nomáda
ve směru many. Jde, odvážný
má políčeno na nemoc.
Černo před očima.
Jsi viník, anebo jiný?
Pískání v uších.
Podpatky zvuků
taškaří soustřednost.
Sám ze sebe
jsi vstal.
Pod nebem pálíš
otruby myšlenek
nic
a nedobrovolné oběti.
ZÁHRDLÍ
Tak jednou napiš
alespoň lepší báseň.
Kde slunce nebolí
a slepce bude vést.
Hora
dokola kolem
ostrážená stromy
a rány léčí fáče.
Přihopká hrdlička
mlhou kojnou, po svých…
zlato nejen v hrdle.
Výměnou za věčný sníh
ach ano, za bolest.
NEVIDITELNOST
Jdeš naslepo.
Asi tak za nehet
psa vrtícího ocasem.
Nemůžeš dohledat.
Ve čtvrti ztraceného dětství
jež končí tak, jak
rychle zakrojí
čistý říz.
Bezradnost.
Den, kdy nalézáme
milujícího člověka
a nesmí - - -
Pláče.
(Na rohu ulice
chechtaje se
kouřívěkovitá
proradnost.)
LOUČENÍ
Až na nás přijde řada
semafor zhasne
splaskne bublina.
Z ruky vypadne
duhový balónek.
Ten, co jsi držel, v levičce zmrzlinu
kdy čas pomaleji
tál
než zatajený dech
a snopek slunce
byla jen hlava
Děda Vševěda.
Tehdy jsi nevěděl
že ještě jednou omládneš, stoupaje
příčkami dovnitř
ne od sebe.
Až budeš nejdále
o Nestesk zahradní
vyrosteš.
U nás
spadají
všechna jablka.
RŮŽE Z PAPÍRU
Na průklepovém papíře
duše do těla
a maják. Neznat ji,
náhlou smrt,
jež vepíše se do nás.
Rozdělí knihy
na vlny.
Utečeme.
Tělo do duše
a poušť
přesvětí nahlas
duny na srny.
Roztáhne plášť:
na nebi růže.
V souhvězdí
Rychlého kopýtka.
ODEVZDÁNÍ
Pták
vydal se po úzkosti.
Dlouhý skřek -
chrání mláďata.
Nemám.
Co mám si nech.
A dost...dost Život
sebe Sám
do poháru
tiše nalévá...
|
