na další stranu
Ester Nowak
LOUČENÍ
- Jen se tak neboj!
Prohodil otec
po třiatřiceti letech u lesa.
Osiky setřásaly strach
kdoví proč třídobý
když berle trčí
o třetí čtvrté noze.
- Nebude tak zle.
Pojedu pryč
slunce se ponoří...
Co nestihlo se
dopít, pohár
vyteče.
Utři si slzy.
I voda je
už zbytečná.
VÝHLEDY
Romanu Szpukovi
básníku putujícímu na Svatou Horu
srpen 2026
Věci jsou.
Dědičná bezradnost
myslí o nás bez nás
ve chvilce živých hvězd
zve, láká na bdělost.
Oči poutníků
až slzy kámen mnou.
Otázka hledá odpověď
a nalezena
neptaním kdo za mnou je
a kdo přede mnou, nesena -
spí.
U paty sníh? Drť.
U nohou heuréka.
MAMINČINA CESTA Z RYBÁRNY
Je vedro.
Šla jsem ve stínu.
Časová přesila.
Budíci usnuli.
Natáhla jsem se
na postel, udici
do sna bdím.
Začátek poutě pryč
ani se nepřevlékej
všechno je zbytečné!
Boty
a šlápni na plyn.
I slavnost u konce
je proměnná.
RÉBUS
Jediný sten.
Slova
zašitá v pytli
vědomí.
Zvednout tak korouhev -
A jít!
Vítr Nevrávor
kácí domino.
Karty nahoru.
Kdo komu
překáží sobě o stěžeň.
PŘÍLEPY
Čas sedl
na lep zamlčeného
půlnočního kohouta.
Barvám se smějí
padající jablka.
Smíme? Nesmíme?
Přímky se nesbíhají.
Koleje stojí
opodál
a do sna vjíždí
červenožlutý
odstavený vlak.
Je tma.
Nikdo se neptá.
Vítězí mluvící
nenasytný stín.
KRUHY
Chvíle těla
tak nepatrného
toužebně soustředného
že i duše, dosud se jevící
jako neviditelná, rychlým
pohybem otáčí boky, aby zachovala
tanec kolem obruče.
Nejsi víc.
Zdá se, že dnes
nic jiného nestihneš.
DOMOV
Zahrada úzká
tak na půl dětské dlaně.
Krapítek vody
pítko čerstvých slz.
Bez plůtku
bez ozvěny.
Nikdo neodpoví...
Zarostlé kroky
do Bezhladoví žebrák.
Mozolným srdcem
zpívá Nedopusť.
ZBYLO
Je chladno.
Což třeba očesat jablka
rozemlít do palírny
osušit slzu Nic se Nestalo
přemáchnout proužek látky
mouchoiri, šnuptychl
hadí jed, černý mor.
Sešli jsme se.
Sníh vybílí
jaro přepere.
Léto, bezradné
krví
naháže stopy
do stodol.
ifr. kapesník
|
