literární časopis založený v roce 1964

Eva Hrubá

TAJEMSTVÍ

Všechno je hezký" řekl kluk který vytáhl z kapsy pytlík s kuličkama byly to hliněnky jeho praděda Rozhodil jich pár na zem Podrážkou paty se snažil vyhloubit důlek do země Byla suchá a tvrdá "Všechno jde" a tak si sedl na bobek a rybičkou nožíkem po dědovi pomalu vydlabával Zem se drolila Připomínala starý pecen chleba "Všechno je krásný " Z láhve kterou otevřel zrezavělým otvírákem nalil do prohlubně trochu vody Půda změkla podobně co těsto na vále Vymodeloval pevné dno Sám si lokl a zbytkem si polil zrzavé vlasy co pálily jak oheň Zátku jak ozubené kolečko vrazil do kapsy" Všechno se vždycky hodí " Důlek uhladil Špínu otřel do kalhot s kostkovanýma kapsama Povytáhl obočí a zaklekl První cvrnknutí a kulička stála na hraně mezi spadnout či udržet se Spadnout je výhra Udržet se je agónie bolest a napětí strach i klamná naděje Stačí lehký dotek a je tu osudová Kuličky jsou vlastně šťastná hra protože zcela opačná k životu Spadneš a díra je černokněžník a otevřená tlama v neznámých tmách jenže tady v kuličkách....Foukl a hliněnka si sedla doprostřed jamky Hurá poskočil a utřel nos špinavou dlaní Vyhrál jsem "Všechno je správný" jako osud a plamen svíčky a cvrkal dál jen skleněnku si ponechal Chvíli s ní točil mezi prsty a poté ji přiložil k oku a díval se díval na nebesa jakoby tam bylo to ono nejkrásnější Možná tajemství věčnosti a lásky

NEDĚLE

Je neděle a nedělní ticho co v tichém rozjímání s větrem si píseň pobrukuje možná tu moji možná tu tvojí Neslyším ji protože v nebi jsou duše rozpuštěné v inkoustu oblaků co mluví o nás tady dole v pozemských bludištích neodotýkaných v doteku Někde tu vržou dveře to pánbůh vstoupil do kostela Všichni se otáčejí Modlitba ustala jako pláč dítěte Nikdo ho nevidí a přece vědí že tu je ona neposednost lásky opentlená co pomlázka jinochů Běží tišinou našich vzkyků do lesů z ambrozie do posledního dechu Mozarta Vivaldiho Dvořáka Bacha Beethovena ach devátá ach osudová Je neděle co voní kalužemi asfaltem hořící cigaretou i zmáčenou mateřídouškou a levandulí Nedělňátko co se každý týden narodí aby v pondělí stalo se mužem a ženou Je ticho a kdesi tančí Pierot s Františkem Kožíkem polonézu a Martin Eden jim mává z tlamy bílé velryby Je neděle

TŘI

Kdo hoří zhoří
Kdo plápolá vzplane
Kdo zažehne rozsvítí