na další stranu
Eva Frantinová
ZADNÍ VÝCHOD
Prý hubení mají dlouhou záruční lhůtu
tlustým dříve vyprší
jednoduché pravidlo
ale osud do něj hází vidle
podívej až mnou dopláče
stulí mne do klubíčka jiskřící vlny noci
sen bude má galaxie
optám se kolik je vlezné do Vděčných lovišť?
A kudy tam
Narodit se v Pláči nad Vzteklavou
Zemřít v Oslavě nad Zatracenou
No jako báseň
Byla jsem sirka ty škrtátko
vzplaneme znova
dlouze nakrátko?
Carpediem!
Život je krátký jak pruhy na kalhotách
Končí jak uštknutí
Cožpak je možné vydržet máj bez tebe
Bylo ráno máj poslední
A já jsem věřila a košer
Žal z jedné kapsy hoře z druhé kapsy
Zatímco plavý hoch mi řekne na hodině
Madagaskar mne zklamal
Zbořeny vysoké touhy
Už v deseti
Tím že spatřil! Tím že viděl!
Chraň si sen
On sám je uchvácen
Jediná svoboda
Stavěli kapsáři po Praze lešení
Mne obrala báseň
Ale co si vezmeš na mezeře?
Jsem mezera mezi takty
Zvadlá světoběžnice
S dálkami od července 24 šmytec
Jmenuji se Žasnoucí nad sukem v české lavičce
Na kterou už nesedáš
V Braníku Grébovce na Hlásce Kostelci cestou z Hlavního nádraží
Jsou naše odchody ještě kročeje?
Hlásím příchod na lavičku
Kájo mluv!
Přehodím přes tebe jarník
V únorovém parku
Jsme v SanctiSpíritu kde hrají Lazebníka
Štěstí se dotkne jedině amatérů
Amatérsky jsme jeli desítkou trojkou šestnáctkou
A na konečné tě v pět hodin zavírají do konce března v pět
Od dubna v šest
Potkáváme se za zdí
Za kubistickou zdí bez naší Kuby Kubičky
A moji ruku žíhá krátký plamen
Musím ti toho tolik nedoříci miláčku
A možná je tu se mnou jenom jedna slyšící túje
Ptáček
Kostelecká opuka
Zeď našich nářků
Přikládali jsme na ní
Čela tam pod kostelem svatého Jiří
Sami východ
Zadní nebo přední nebo střední
A vzdalovali jsme se od ní pozadu
Až k řece
úcto
Prababička se tam stále chodí dívat do kočárku
A za oknem se hýbe na provázku
Sto let starý kapesníček
Ospalý metronom
Ale dnes jedu tramavají
Kolem plakátu Prodej stáčených vin
A Zmandarínujte se
Říkám škrt říkám smrti
Odstup máš tlustý sklo bude Krejcárek
Zastávka na krásné znavení
A báseň tady Praho před dveřmi s donáškou
Až k posteli
To je krásnější než Řím
Z toho se nelze probrat
Ani pod chrliči zlatého deště
Miláčku pojď si zase hrát
Zvěřina nebo vteřina
Mák hvězd
Obřízka
Křest
Jsmjentvůjjsemjentvoje
Notýsek Cipísek
Ach husy vraťte mi tvou pěst!
JÁ TĚ DÁM DO BÁSNĚ
Já tě budu hrát malovat tesat
Pršet na tebe
Svítit
Zhasínat
létat
Klesat…
XXX
Bydlím v Netově nad Netou
pět minut za těstem
holce pár niente
ty nienty jsou drobáky
Ó pero co mne čeká?
předjaří smrt si vede k oltáři
jsme sirky zároveň škrtátko
vzplaneme dlouze nebo nakrátko?
Už spolu nikam nepojedem
A přesto si zařizuješ pas
a možná za vteřinu sklapne past
nezavírej vteřino!
vyvěsila jsem cedulku Čerstvě natřeno
a než do mne vstoupí smrt a zavětří
vyvěsím druhou Klimatizováno
a ty miláčku ležíš za kubistickou zdí
v šest odpoledne tě zavřou
naproti tobě Rozlivka
možná jsi ho potkával
možná jsme ho oba potkávali
na Palmovce v Libni na Krejcárku
každý kolem sebe něco rozlévá
chtěla bych rozlévat něhu
a strašné slovo mír
zazáhonit si na mírových pozemcích
jenže to jsme byli dětmi
ty v okně s babičkou
já o deset let později na bulváru Josefodolském
s dědečkem
v náprsní kapse nosil pera
nacucaná mým inkoustem
ich bin dubisterist
psala jsem kamarádce Barbaře do Zhořelce
uprostřed toho slova bydlí hoře
to nevystěhuješ
stěhují se jen ptáci
předjaří bolí jaro řve
od jisté doby mám nejraději zataženo
k čertu se sluncem když do něj nezíráme oba
když neřekneme ono pod modrým nebem Izraele
tvůj strýček strašně chtěl vidět Izrael
Rudánek
Já ho viděla třiadvacetkrát
Ale jen ty jsi mi naučil Jeruzalém
Nosila jsem tě v sobě Jeruzalémem
Třídou Krále Jiřího kde jsme objevili Rimbauda
Figurínu na košili
Nebo kalhoty
Druhý rok už tam nebyl
STOLETÍ TO LETÍ!
Stihneš v klidu přestoupit?
míjíš lavičku s cedulkou
Zde nesedat
čerstvě sbratřeno!
Už se s ní bratříčkuješ osm měsíců
věříme: hvězdná káča roztáčí jen tvou radost
a nic nebolí
Už
Už
Bratříčkuješ se s Neznámou
Na lavičce kde místa je tu dost
A místa je tu dost
zatímco můj káma
je živý Smutek
ten ze zadní lavice
listuji Dějinami duše strana ta a ta
pláč buší na vrata
od rána
miláčku
jaro
prý užijte si daný okamžik
a co ty nedané
nikým nedarované okamžiky
už jsem nejstarší v domě
obehraná gramodeska z přízemí
něco jak slovo mír
zvadlé šeříky
slovo vyřaďte to á
vyreklamované soužení
a pořád čekám
že zazvoníš
že tvá tvář bude lehce drhnout na mé tváři
a pořád čekám
že se něco stane…
nedovaří
pařit
neukojitelný hlad s rukojetí
k mání v podejnách Duše
katalog nebo kálalog?
Abstinuj bastinuj
Já píši rýmy
Já zas vonné verše
dodržuj boží přikrádání
když se češu padají mi hvězdy z hlavy
svítí na věčný pohon?
Nebo jen do večera?
Tys byl má večernice
zlatá mula vamberská
tam u kolejí za plotem
mám dny psavé i savé
pod mostem smíchu hoře se ke každému valí
blahé časy kdy jsme na březích sedávali
a učili se chodit
na malé pivo
nepotřebuji popisky a ani propisky
jsme básním notýsky
nemusím prošmejdit svět
stačí tráva za rohem
ó my se nemáme my sem
nepatříme
někdo se splet
nevíme o kolik
nemusím zahrát symfonii jako Barcelonu
stačí pár tónů
kvarteto Srdce na čtyři ruce
dva hlasy
ještě máš radost
když se něco zlevní
nás něha nedovedla více zjemnit
a mě u stolu někdo zkouší
pořád toho vím nějak moc
ne a ne propadnout
natož postoupit
tak bože
kdy se budeme navzájem a tady přednášet
budeme si někdy kvit?
Míjím nápis Opravujeme látky
Opravujeme krásný den!
Chovejte se tiše
Minimálně a zcela tiše
Zákaz vynášení skla na ulici
Je jaro 2025
magnolie na tebe vyje
tvé lustry svítí do mých pustin
takže selfíčko na Náměstí války
nebo Míru?
bezhlasá mířím k opeře
a ke klavíru
a potom s tebou U Palmy
upíjím žalmy
ptám se jich: dáte mi na jahody?
Postavíte je k mému prahu?
A žalmy mlčí
točí hvězdami jak Rubikovou kostkou
a kosti na mně létají jak na koštěti
smutek nezametá
zametl bys ho jen ty
čase kde se tu bereš: jémine!
pomineš pro mne
když myslím na Biebla a na Halase
hele jak vypadám
k čemu make up když padám
jak dárkový poukaz
na tvůj rozkaz
dneska jsem nechytila v desítce místo nalevo
báseň zmlkla
ale starci si v dubnu nasazují
černé brýle kvůli spojivkám
a já si přejit spojit se
tisknu se už jen k mobilu
ke zrušenému číslu
k doslovu dne Milana Blahynky
na naše vzpomínky
a 200 m od tebe kvete zlatý déšť
tichounké mince
řvu do nich Přijď aspoň sem
na konečnou!
Budeme se scházet tady
Já
to beru
tady smrt ještě nečučí do plenéru
tady se držím štaflí naší šmolky
a slzy nejsou naslano
jsou to ještě vdolky
tady láska nepotřebuje přezutí
Bulovko pořád mi za zády bulíš?
každého dne se něco překrásného roztíná
jak je to krásné když se někdo cení
a vy pane v tramvaji
mohu si pohladit vaše vlasy šedé?
Také jsme věřili že nás nic nezajede
Ach dubne
Kdo mi poradí jak sletět do výletu
Vlaštovka ze smutného parapetu?
Sedmikráska?
První slovo poslední hláska?
Podrážka Prestige?
Nesla nás to tíže či beztíže?
Žebírko na medu?
Srdce v ledu?
Vymazlená neděle
Jen díky ztřískanému pondělku?
Před rokem bych tě viděla
Dnes tě mohu spatřit
Jdu kolem obchodu Tašky peněženky opasky
Svět bez vrásky
Obchod s přízní
Těším se až v srdcích vyhoří ledničky
Datart neodnaučil nás plakat
Samoodmrazovací slzy
Vrzy
Tercií kvart kvint
Když den je delší o světelnou tmu
A jaro
Má nové fáro
Půjčku na kytky
Ty kráso
Po jaké tváři a kam kaneš
Láska přenáší nížiny
A naděje?
Co ji zastele?
Kolik má před sebou maminka stlaní
Kolik stisků zhasínání?
Jdi pookřát do Penny
Něco si kup v hale kde něhu nenaceníš
Kde nad mrazákem cítíš řeku
Nikdy v ní nebudou lososi
Tričko říční vůně od studánky
Nelze unosit
V kolika taškách tohle srdce přeneseš?
Ztratíš se v labyrintu
Osud tě vyhmátne
Vrzající tercii kvintu
houslový knedlík
v krku dojetí
žal hraje a hraje svou humoresku
Je v Praze někdo
Kdo si od 29.7.2024 do 1.4.2025
Nepustil televizi
Žije v tichu ulice Zůstatsám?
Hlaste se možná zaplníme pokoj
Hoře se jen tak neotrká
Bylo by potom tišší než ovečka
V kolika taškách tohle přeneseš?
Jsem utržené ucho
Modré oko
Na dně
A pohlaví v božském podhlaví
Spí
já umřu na tebe
pro boží atrium
ty jednička
já absolutní mula za plotem
volnost je zděná
ale reklama křičí zazáhoňte si
kdo pro nás věnce stočí
ve kterém koši?
Po Praze probíhá zdarma
rozvoz modré oblohy
ale ty nosíš v sobě plískanice
deště
smrt k tobě nezašije dveře
já stále slyším: počkej
až tě pustím z ruky
dnes to žiju
hle zážitkové studio naší louky
odkud jsi?
z louky
tam od studánky
co když jsme jenom dekorace
ve výloze věčnosti
kopni ji do sebe
budeme brigádničit
při rozvozu hvězd
dvě dlaně vedle sebe
to nevezmeš zpět
báseň je program za bláznivou cenu
a naše něha?
Milion výdejních míst
po Praze po Kostelci
jenže vyzvednout ji mohu jenom já
dýcháme na ni ale oba dva
jak na zraněnou sýkorku
chvěji se
chvěješ se
rovníková tišina
kdes v boží databázi vyrostu zas
ale přečte si mě někdo
chci aby rozuměl ne aby mne luštil
na plný švestky
které mají pecky
že pod tvým křídlem snídám
obědvám večeřím
nepotřebuji se rozednívat
ale zešeřit
zašel jsi za hvězdu nebo ona za tebe
srdíčko nakreslené v hlíně
ach šero ty můj světe
vem si mne nebraň mne a oslyš zkratky
do háje s hájením
měli jsme přece ležet v trávě
kvarteto dlaní pod hlavou
Listy důvěrné se hrají dál a my tam nejsme
copak nás rozčíslo a proč
pro pýchu nebo rozmar pěšinky
maceško pampeliško
vánek tě ladí
je to snad škola jak s vámi začít kamarádit?
Je to kývání květin v dubnu
Robinsonův dech
Babička nesla ti ho v knize náměstím jak poklad
možná ho nosí stále dokola
a to je tajemství které nesmím znát
nejtajemnější
jako Mozart
jako poezie
kopřiva
jak nás šlehla!
mám dny kdy nejsem
kdy se chci aspoň na rok dát něčím někým pro někoho uspat
sotva modř koukne do oken
a to jsem ji tak milovala
vzývala i psala
tropy mé stropy
a co je nad nimi vedle nich za nimi
žalmisto promluv i beze slova
vždyť tebou třepu každý den
a nejen v šestnáctce i desítce:
mám nedostatku!
slyšíš!
A když se kouknu z okna do té modři
chce se umřít
jenže co potom
nový začátek?
Zabořím hlavu do modrého trička
do poledních dní s tebou
je na něm funkční nevypratelný flíček
šumí v něm stroje nebeských šiček
jak šlapou na pedály
miláčku ať mi čas dá zase na sandály
ať nežijeme v odsluní
v naši náruč spějte ne miliony ale lípy!
vyšlápneme si k Orlici
s notýsky v rukou
lehce a měkounce dva za sebou
dva u sebe dva před sebou dva proti sobě
všechno jenom ne stáří
vdech výdech
živí
básníci
U ZLATÉ PALMY
Nad kávou Barrista
je z tebe trapista
hráč orchestru
nebo zapomenutý přehlédnutý sólista?
Co je víc nevíme
ani o Pesachu
kam se sešlapu do jaké krabice
ticha
O levý loket opřená
druhý pohár upíjím
Vyměňovali jsme si takhle vleže ústy víno
Život nám zavřel tohle kino
Docela maličké plátno v dlaních
Afikoman
Zákusek na závěr
I světoběžníci končí na oběžnici
Čeká je tam skleněnka
A zvolání Evo Evo
smrt neunavitelná s neúnavnou chůzí
v patách má náš náš notýsek
sestru i tety múzy
a to se ti tak se ti líbila adresa U družstva život
zatímco já vyndávám už devátý měsíc samotu
z mrazáku
nepovolí ani v tropech
žal za ní kope
kope…
zatímco služební motýl
složil se na mé ruce
a lípy - léta v zavřeném krámě - 2025?
Jsi pouhé listí nebo pouhý list?
zašumíš v básni
bude tě někdo někdy číst?
Jak tence žije se bez spojence
Traviata přibouchla ti vrata
Slyším tvá japajapa
Japa by to bylo možné mlčet
ale co jiného tu zbývá než zpívat
než pět
několik metrů zpívat
co měří život
něco met
přidělím ti part Figara
nebo Paňácu
pár tónů z Patetické
do ruky ti vrazím hoboj
sólo Z našeho světa
v dur
když ještě ten svět byl
a on se neztratil
jako vycházka do polí
karavana dědů i strejdů
jeden ti řekl kdysi Mořkočko ty Mořkočko ty
babička na něj chtěla skočit
když ještě ten svět byl
a on se neztratil
holoubek s depeší
na terase terstské katedrály di San Giusto
holoubek z Kuby Palestiny i ten od Orlice
já tady sedím za zpěv
na doživotí
se žalářníky Vydechnutí a Nadechnutí
za varhany červánků z nebe před sklem auta
to když jsme zastavili
řekl jsi zázrak
pro nás
a do kdy ještě
až nastanou deště
zpovědní deště
talmudy korány romány
jsem čárka nebo tečka
vraž do toho dej toho a ono se to lásko nesrazilo
kyneš mi rukou denně v desítce
tvůj krevní oběh je zdravý
čteme si ještě Mládí na křídlech
vzdycháme
ach Poe!
Ani hnout!
A přece - jsem Žena jízd desítkou
Jezdím sem a tam touhle novou nevydanou povídkou
zamilovala jsem si zastávku Okrouhlická
při Bulovce zavírám oči
mám na nich fáč
začínám žebrat
prodejte mi tu postel poslední košilku
končily na nich sny
kdo je sklepal a kam
v pondělí
v pondělí
komín měl ještě Nezvalovu neděli
a mně znělo v uchu
musím se s tím vypořádat
ta moucha bzzzz
čas neodnese ani vteřinu
natož všechno
Valdo
nás čas poponese
a třešně budou zrát
věčně
po mrazech halabala přijde
letní dirigent Chalabala
k čemu já tady
nedáme to dohromady
bez tebe se dívat do zahrady
do záhady
zpopelněni jsme
už když se popelíme
(jako maličký Hubermann
pod matčinou sukní
než zahrál na housle Joachimovi
a vehnal mu do očí slzy
jako ty u kamen s maminkou v Kostelci:
„Tady jsem se naučil chodit…“)
a pro každého je tu jedna sirka
Vinohrady
a risibisi tvůj recept na ostrově Kobylisy
po tobě miluji Krejcárek
rýmuje se se zastávkou Namále
stiskla nás na znamení
ten prst bych chtěla vidět
ty ho znáš
my ne
mozkoví zakalenci před výlovem
my po žních ale stále ženci
budem se věšet na uříznuté uši
ve vlaku
kterým se ženem
ke Kostelci nebo do Vraného
k Intermezzu
a je to zázrak
že spolu
jako dva chasidi
veselý život řítí se pod křídly
pamatuješ Tel Aviv
pláž
tanec na střeše
bílé třásně smáčené mořem
snad z Bat Jam
nebo z Bnej Brak
maluješ srdce na zamlžené zrcadlo
srdce – chapadlo
sahá po básni
babičko teto mámo táto
nechci mít nad sebou ani pod sebou bláto
kdo říká
že půjdeme nahoru
co když vedle dolů stranou
budeš se procházet s Vítkem Kostelcem nebo Hanou
budeš kolínkem
které se třese pod rozhlednou Vrbice
budeš květinou kamenem skříní ve zdi
poslední by nebylo špatné
věšely by se na nás dál šaty
klobouky
hole
chodilo by se námi do opery
co ty na to
stříbro zlato
cín
padneme tváří nebo zadkem do dějin
odepnou i potom pásek
je rozdíl chodit s paletou nebo lafetou
co je vám
rozplakala mne báseň
koho napadne na bývalé nohy
ten se nepostaví
miláček napadal na levou nohu
levou
války se nezastavily
nedožil se jejich konce
míru
květiny umřely
Eliška na klavíru
cpu si do nosu šeříky
ale cítím podzim
cítím listopad
balerínu zimy vytáčet
má big family
pamatuji když se v papírnictví
zkoušela plnící pera
orlice po orlici
snášela se na papír
tohle ne to ano
ještě nějaké přání
ještě něco
účtenku prosím
vlak přijíždí na nástupiště
lokálka rychlík do příště
se sítí na zavazadla
jaká je moje adresa
nejsem doma árie Nessundorma
kdo ukáže nejkratší cestu?
hezký kousek cesty
zabloudím?
vyznám se v sobě?
trhat květiny
trhat ovoce
sklízet s tebou
opustit včas kokpit
na Palmě U Klokoně doplachtit
dopít!
Mé rozkošné ráno
když ještě bylo naše
kdy má kapka jarního deště úřední hodiny?
chci podat dopis se stíny
jeden mi hovor nezvedá
v některých zemích je déšť na lístky
byla bys vděčná za bidýlko
spatřit naše polibky
z nejvyššího patra pod lustrem
bez opony!
Bez cedulky Vyprodáno
Box – office
z boží poklady pohled
nebo dlouhý dopis?
Náš milovaný můstku u studánky
Komu jdeš po patách které zmizí
minutové reportáže
věčných televizí?
Podívej
pracovat v bankovním zvěřinci
odpočívat v dluhovém chudobinci
na klíně Máj
jak tě může letos zvát k lásce hlas
vytáčím 722472920
nezvedáš
Blatníky letošního jara leštěné šeříky
komu vyjíždíte vstříc
vybírám z regálu stesku duhovou kuličku
Pjaťminút
tvou písničku
jsem obsloužena
nebo usoužena?
A ještě prosím Dejte mi prosím
říční klobouček
ten z výkladní skříně Divoké Orlice
a kousek dopisního papíru k tomu
ach sladké slovo domů
nemám pro koho napsat
ulehnout
zavolat
mávat
povstat
kůl v notě
sama sobě posluchačkou hladím vlasy
pro lásku černošedé zeměpásy
zač je tohle osude?
Za měďák z mincovny Nebudem?
za Dlouhý peníze?
Odkud jsi?
z louky?
Je něco dražšího
nežli tvá odpověď
otázce na dohled?
Štěstí – vejít do předsíně
a spatřit pár tvých sandálů – jsi tu!
Šílená chvíle podalas mi pak černé brýle
ale jsi velmi laskavá
– celou cestu mi neseš brašnu
nocleh nebude se svítáním v ceně
a výhled na řeku?
Nedosažitelný
nezaplatitelný
k nepřesazení
jako obrácená borovice v Solnici
kořeny k nebi
jako hláška
která se ti líbila
hláška mé pratety Hermínky Nezplynované:
„Jeden umřel v kole
tedy při tanci a v Domovině
tedy mezi náma…“
jako pan Doutnáč
krásné jméno naším domem doutná
By myself
Sám bez pomoci
domovní Prorok pivní pěně i po smrti na promoci
Miláčku obdivuješ jeho jméno
Ale dnes nalaď na Něhu
shon je v porcelánu
tahle báseň je zavěšený řemen v desítce
jedu!
drž se!
KELÍMEK Z NÁDRAŽÍ
Básně nemají šťávu
start ani cíl
jen ticho jimi skřípe
když tady na lavičce
v Beztebí
srkám černou kávu
DEKA
(Karlovi)
Ležíme na hvězdách nebo pod hvězdami?
Tak blikni
zasviť
řekni
- jsme tu sami?
|
