na další stranu
Eva Frantinová
BRZO RÁNO V DESÍTCE
Držel jí za ruku
ona se nořila střídavě do mobilu do jeho očí
a vedle stál můj strach
že dojedou až tam
kde on řekne sbohem nebo
docela Nic
a ona docela v tichu OK.
země se začne trhat na kusy
já to znám
slečno pane já to znám
vrátit se není kam
a ptáci řvou
a ptáci řvou
spadané nápady šustí pod nohama
láska na lístky
jsi poslední člověk v Živáčkově
s osobním deštníkem
hvězdy prší
vatelín vteřin se převalil v polštáři dne
usni se!
Až moře vyhlásí slané právo
možná
přestoupíš rozpočítaná štěstím
zatčena rýmem
zazděná básní
les na vodítku háj s náhubkem
psavá nemoc
XXX
Vítr mne žene ulicí jako průklepák
co ve mně stojí?
nařízení úpisy nadpisy podpisy
i to že mám strach
že se bojím
psacím strojům odzvonilo
jsme zkopírování do mobilů
nedají nás z ruky
MÉ TICHO
Mé ticho zírá do Hlásna
nádobí hvězd řinčí
jsi stále plotýnka
den vyhrnul si ráno límec prší
zapněte deštníky
zdigitalizované Věstníky
den je plivanec věčnosti
visí za ruce
nahoru
němé housle v hotelovém pokoji
možná na nás cvičí mistři možná žabaři
možná jsme dávno vyprodaný sál
život v řadě
smrt na bidýlku
proč dech odchází na křídlech
a láska neřekne
zabal to
nám
které jednou rozbalila
zabírám tu jen krapet místa
okrouhle napsáno třináct knih
a kolem tolik věcí
tvář svorka papírů
pomačkaného vesmíru
dnes mám chuť vyrazit na nádraží
plavat přírodou proštípnutého lístku
na hřbetu ruky motýla
dnes mám chuť stát se kavárenským obalečem
jak černá káva hledat své srknutí
kolik v únoru stojí překapávané slunce
stát se tak polednem na malém městě
srdce zvon
uslyšet šicí stroje pod okny
tremolující hráče záplat
mít objímací den
jak žárovka než jí vyplivl proud
to nic to jen tak
to jenom zrnko prachu
že je svátek nemilovaných a kytic
o to čerstvějších
košů o to otevřenějších
které vždy všude mohou na nohy
zatímco my nedospěcháme
za mládím
zatímco
svět krájí zoufalost dušenou na vině
ty jsi naplněna živými
derou se o volňásek
něha sál neopustila ta ještě ne
ale čas se nás chystá přečalounit
majstrštyk pochopení marností
budíš se s mokrou tváří
c o když se propadne zámoří tvých očí
s modrými ostrovy
co když přestaneme notýskařit v lesích Blízkosti
malíčky se odtrhnou na zahradě
tam pod pergolou
zastav to jestli můžeš
básni…
JSME TADY
Splaceni na půjčku
půjčeni na splátku
smích slzí slepým do hrsti
slzy se smějí
domovy?
cihly…
bydlí v nich Naklonec
co hraje na housle Z klonoviny
s Virtuálovou
Pestří emigrovali
ach vory klávesnic
odrážedla mailů
Šedé z druhého patra nevypere ani báseň
ve výtahu potetovaný student Španěl
schránky dáví
noviny
po anglicku
kolik let nedošla pohlednice
já spatřím moře chci ho ostránkovat
spatřím oblaka odstavce
zdravím tě z letního Předjaří
tvůj Dnešník
Zejtřík
a my
splaceni na půjčku
půjčeni na splátku
touha chodí zdlouha
a jednou nebudeme velcí
nesáhneme si jen do vraků
tady už neznáš nikoho
sešlápnutá jak nezálohovaná petka
ale mlčet můžeš
o sobě o nich o světě
o věžích
o osmince krásna
(v babiččině dlani
bliká hvězda)
o ránu
vypínalo se jak záclona
vystavená v rámu na této ulici
tak se vypínalo…
STEP
Ještě tě baví srdce
step
sólo v mém těle
co z toho máš
za kolik…
BŘEH
Tropy zmizely
a kolik se tu posekalo básní…
UTAJENÁ OTÁZKA
Jsme k nepřečtení k nevidění
listuje námi prst času
zírají námi oči tmy nebo jasu?
SPOČINUTÍ
Na hřbetu dlaně
lehounkém mostě
neohlížet se
žít prostě
|
