Eva Frantinová

PŘÁNÍ

Vidím Zas vidím naše tváře kdysi
to jsme si četli první rukopisy
a listy dlaní šustily Stín za stínem
to vzrušovalo víc nežli dotek uší s mobilem

víc nežli přehlídkové molo krásy
chtěla bys spatřit tváře ozářené detonací
nad jménem v knize nebo novinách
jedno že donosí ho na svých kloubech Prach

jedno že pluje chvílemi na kterých napjaté jsou plachty
když banky snů i něhy krachly
když na ruinách se daří droze internetu
báseň je automat On žere prachy světu

je zábradlím pro schodiště co nikam nevede
ať se mi povede Ať se mi povede
zapustit život jak chyt u úpatí hory
vzkaz lásky na displeji metafory

INVENTURA

Deset dní bez tebe Běh bez dechu
schodištěm července které boří
paty všech co si podávají štafetu
dovolené u jižních moří

Deset dní z kterých stále vypadává ty
takže se choulím do slzy jak do peřiny
spíchnuté jehlou nicoty
deset dní žiju míli od pevniny

a s uchem na mosazi schránko domovní
písmo je tah Je křídlem racků osamění
roleta odjezdů zatáhla výlohy
ale ty věříš: láska nesnižuje ceny...

JABLKO

Psát psát psát
klid hrotem který mokvá zutínat
rýt sebe věčně rýt
na papír
který leze - a hle prázdný! - z počítače
má ruko toužím abys byla vysavačem
koberce sadů
opřená
prostě o násadu

NÁKUPNÍ KOŠÍK ZLATÉ NEDĚLE

Nepřestávejte honit obruč snů
i když pronásledovat sen je nebezpečné
a chytat šosy štěstí
katastrofa
z níž narodí se strofa
a nikdo z paměti nevypreparuje
tu žílu
poezií ozářené sluje
tak jak nikdo nezničí heřmánkový dech svobody
máme ji vám nedáme křičí obchody
tak jako dokonalé uniformy věcí
před nimiž
tají dech a klečí
dětské karavany
za sebou prašná koryta
co byla pěšinami

Z BESEDY O KOSOVU

„Žijeme odpovídá mi do telefonu sestra
žijeme ještě žijeme!
a kdyby přišli se zbraní máme také zbraně“
vykřikl při besedě muž
co dodal: narodil jsem se v Bělehradě
jsem tam mezi svými
Membrána hlasu se tak chvěla
přetichou ozvěnou
ach svými
svými
svými
jakoby dotýkána prstem archanděla
chvěla se víc než leden
jemuž zavázali ústa nad skleničkou tequily
- to v každém z nás vzplál keř
chvíli jsme dýchali
a nebyli
pod mosty zřícenými...

TRANSPORTY

Zase se rozjíždějí
a já zas vidím (mínus 57 let)
Pepík je odtrhován od Adély
Adéla od otce on od matky
a všichni od svých sestřenic i sester
v naději že Hermínka je na útěku
v kapse zmačkanou hvězdu
miláček Ester
prchala s odřenými lavicemi v duši
moje budoucí ješiva
sedím dnes v ní A uši napínám:
ještěrky metafor tak krásně šustí
vyháníš jimi úzkost z vlaků
a já je budu letos slyšet v Izraeli
kde Neznámo kam Vltavu začíná
kde před zničeným chrámem zakopneš
- kamenná kostka dělítka chce dělit
ach oči pod plachtami náklaďáků
k zemi klopené
na přechodu Morina...

MUZEUM V JAJCE

Cestou k moři
tam kde jsme chtěli vysypat všech 365 dní
zimy jako do sýpek
udělal tatínek pauzu
u vystavených nosítek
Ty stále vidíš raněné
rukou hladíš oblýskaná madla
Obvázané hlavy se věčně zvedají a po nás otáčejí
praská v nich dřevěný šroub: „vi -na ne - vi - na“
a tahle půlhodina zastávky se zadře do duše
bolí jak tříska
jak země chytaná v poslední chvíli
závitem dlaně
z níž život odklusává
na prázdná letoviska

TŘÍLETÁ MILICA RAKIČOVÁ

Na kusy medvídek A kostky dostavěných hradů
Na hadry dítě Příští prohry Šance
když v Batajnici na předměstí Bělehradu
prošel se Sever s Atlantikem
- svatba Aliance...

BÍLÉ STANY

Osude
prostřu se pod tebou Nabitá hlaveň
pod tebou budu řvát
svým řevem zdržovat
chvíle kdy nebudem
nehty si do zad zatínat
prs jaru na spoušti Prs nalitý
co odpouští? A komu?
Milica z Batajnice Dítě od prsu sotva vzaté
Milica Rakičová
nepřichází domů
a já miláčku
já jdu v Praze ulicemi
šeříky tetovaný máj i letos podražil
když touha jako bezdomovec
studuje Zapisuje vjemy
kufry ponožky zívající obličeje
ráno na Hlavním nádraží
kde nad ohýnkem zapalovačů je slyšet samčí vytí
když snídáš hranolky
za nimiž ve friťáku olej piští
jak černá matka trestající potomky
jak bílé stanz Stany schrány
rozpažené nad svými Kosovany
bílí plátění ptáci jednoho dne vzletí
a po nich zůstanou jak v muzeích trilobiti
na vydupaných tábořištích
stejně jak tady čekající
ženy
děti
kmeti...

Ostatní tvorba Evy Frantinové publikovaná v Divokém víně:
DV 99/2019: Básně na čísla a další
DV 98/2018: xxx a další
DV 97/2018: Loňské sněhy, Dvouletka a další
DV 96/2018: Ještě na cestě a další
DV 95/2018: Pojďte dál, Pokrok a další
DV 94/2018: Opaky, Úkoly a další
DV 93/2018: Vzkazy vedle sgrafitti a další
DV 92/2017: Měsíce
DV 91/2017: Prstem po mapě těla
DV 90/2017: Noci bez krajnic
DV 89/2017: Pyžamo, Adélce a další
DV 88/2017: Jen otázka, Listopadová a další
DV 87/2017: ***
DV 85/2016: Možná, Básně jdou na dračku a další
DV 84/2016: Možná, Básně jdou na dračku a další
DV 83/2016: Péče pece a další
DV 82/2016: ***
DV 81/2016: Pod pilou a další
DV 80/2015: Rozsudek v lese a další
DV 79/2015: Ulička, Pozdní drink a další
DV 78/2015: Hřbitovní kvítí 2010 a další
DV 77/2015: Klaviatura v dur a další
DV 76/2015: Suk, Když kvete a další
DV 75/2015: Časovaná růže II. část
DV 74/2014: Časovaná růže II. část
DV 73/2014: Divokému vínu k 50 létům a další
DV 72/2014: Časovaná růže
DV 71/2014: Na poslední chvíli a další
DV 70/2014: Připuštění v Edenu a další
DV 69/2014: Šeříky, Naplnění a další
DV 68/2013: Drtichod
DV 67/2013: Vlajka, Ostruhy a další
DV 66/2013: Sen o třech králích a další
DV 65/2013: Předvánoční sestřih a další
DV 64/2013: Pošta, Lis, Rtěnka a housle a další
DV 63/2013: Burgundská sonáta a další
DV 62/2012: Stanice Jeruzalémská zahrada a další
DV 61/2012: Zákon na telavivské ulici a další
DV 60/2012: Máj, Mít Máchův plášť a další
DV 59/2012: Zpověď vinaře, Ze života vína a další
DV 58/2012: Ozvěna, Vyprávění prodavačky a další
DV 56/2011: Po roce, Terasa, Zařízení a další
DV 55/2011: Sen po bělehradsku a další
DV 53/2011: Jelen nese desatero
DV 50/2010: Hodinky po tátovi a další
DV 32/2007: Srdce k mání, Hráli jsme Beethovena a další
DV 0/20: