na další stranu
Eva Frantinová
POLEDNE ŠTĚDRÉHO DNE
Potkala jsem ho vedle vyhozené borovice:
„Ani se nerozsvítila
komu se znelíbila
je teprve poledne
dívejte tady… pár ořezaných větví
trochu drahých do vázy
to vám byl blbej rok
mámu zabil kovid
no vážně
odvezli jí a já ji denně učil chodit
hele zítra se posadíš na posteli a pak dostaneš
cigaretu
jinak ne
a druhý den: zítra se posadíš
za dvě cigarety
spustíš nohy
jedna cigareta
uděláš krok
dvě cigarety
věříte
dostali jsme se až ke čtrnáctce
sestra nevěděla jak tuhle rehabilitaci napsat do papírů
jenže pak zakázali návštěvy
covid je zakázal a s mámou neměl kdo cvičit
jednou se naobědvala…
říkám nepřejte hodně zdraví
přejte kliku
já ji měl
byl jsem v kómatu
nic si nepamatuju
ale ten den
měl službu doktor
kterej měl mojí nemoc jako koníčka
a operoval každýho
koho přivezli
a on má službu jenom tři dny měsíčně
zrovna jsem se trefil
měl jsem kliku
co je nahoře nepamatuju si
ale že tam musíme
to je jediná
jistota
a máma…
v osumdesáti je vám fuk jestli kouříte nebo ne
za cigaretu poslouchala
a jednou spadla do kanálu
lidi se seběhli před dům
ale ona tam dole našla nějaký dveře
šla chodbou a vylezla ven
z úplně jinýho baráku
a víte že jsem ještě letos neplakal
když pět let chodíte denně z práce
a nevíte co vás čeká
jestli najdete hadrovou panenku
která jde s důchodem pro chleba
a donese domů pětikorunu
nebo najdete někoho
s kým vzpomínáte smějete se
pak nepláčete
ale myslím
že to na mne přijde až večer
že není u stolu
nevezme za kliku…“
ODEVZDANÝ ŽIVOT
Jedu s vámi v posledním oddělení
posledního vozu Prahou
neviditelná
držím pradědečka za ruku
míjíme ulici Ústranní
vybíhají z ní
Otto Rudolf Kamila Anna Berta Josef
Karel a synové
žáci Ivo a Vladimír: „Jedete do Šanghaje
nebo na Kubu?“
a tramvaj drkotá ne
a o – devz – dej – te cennosti
sem na stupátko
Karel měl donedávna automobil
v Letenské ulici krám s obrazy
Kamila šila
Rudolf kancelářská myš
Berta žila z peněz dětí
Pradědeček hospodařil
Josef měl rád koně
Víc se o nich nedozvím
a přece spolu míjíme nápis
na zdi
Bůh nefunguje
proto v něho věřím
život odevzdaný na stupátku
XXX
Natrénovaní štěstím
vycházíte z nešťastných posiloven U tety Trendy
abonenti na lince Bú
PROCHÁZKA
Čas sněží v nás
jak na plaňkové ploty
(kdy s námi začne topit?)
V PŘESTROJENÍ
Padá čas do poštovní schránky na rohu
dopisy mami tati
nevrátíme se
ale ty cítíš na sobě silonové šaty
jak krásně drhnou
než z nás zdrhnou
jsi 55 let zpátky tam u kolotoče
ještě mi nerostou
ještě mi nerostou hehe
ale už mi hrají Svatební důchod
vedu se s časem
teto
jednou posnídáme u jednoho stolu od Covidu
net nás zabalí do krabice
nebo setřese do pytlíku Dáme bydlo
krabici odhodí do beztřídního odpadu
ekologicky
země se dusí plasty
má nás plné kapsy
těch příjezdů odjezdů
chtěl bys je pochcati v lukách
jako čas
padá do schránky na rohu nové munice
má vytahané tepláky
jednu věčnou gumu
držíme na ní
zavření
na petlici dvojité roušky
žijeme svrchně nebo spodně
narovnáme se v hrbatých rovinách?
zívají lesy věčně?
za chvíli začne jaro růžová ouška květin
prý nebudeme jako před tím
já
ani vy
zešednete jak přístavy rodin
už skoro rok narážejí o sebe boky lodí v domovech
smetena jména
oceán…
neozývá se mi ani nakladatelství Dost
přítel od splavu
zavřené jsou i Superkvartety
rozšířený sortiment talentu online
ale jak krásné nakupovat ve Včele
vrzat jen Ovčáci
nebo jen kalafunovat smyčce
je křížala menší jablka?
hraje se o nebo po?
Jsme ještě Oni nebo už Jako?
Pusťte obchody
pusťte lásku
otevřete Grenze U chmelového věnce!
poroste tráva
kufry na příděl
místo Z domoviny složíte Spoluviny
koupené záhady
na aktivační kódy
ó moře
chtěl bych být mrakodrap
chtěl bych být výsostí
slávo
chtěl bych žít jako pěna
padat a řádkovat
už jen to
ale kam půjde básník s kompenzačním tonusem fantazie
kdo na jeho srdce?
kdo k jeho ruce
kdo první k ledu
poslední k medu
kdo k obejmutí
a nadechnutí
nepíše ani nakladatelství Dost
den má zakrytý nos
zde bídný konec cesty
zrcadlo
štěkáme na sebe
ale ty věříš: přichází v přestrojení…
|
