na další stranu
Eva Frantinová
CO SI DÁŠ AŽ PŘISEDNOU LÉTA?
Promoklé dny
nepromokavé noci
ODKUD
Kremrole přicházejí z Kremlu
značkoví pěvci a zpěváci z Aušusu
básníci z Tichosloví
hromy z blesků
PRAVIDLO
Kdo nezhasne
tomu se nevyjasní
PŘÁNÍ
S rukama za hlavou
usínat s pěnkavou
CESTA
Částečně vyčuhuji z let 70 ale běží 2020
částečně zpívám větším dílem mlčím
Jeviště?
Prázdný hotel u moře
zívá balkóny
hosté – strachem pomačkané kapesníky
čtou a čtou Živote díky
a provždy jinak provždy jinak
danke za tento den
já tu nejsem já tu nejsem
svobodo vysup z řady!
Ejhle mrchoviště
slunce žhne do okenic mrazu
na pas dýchá mráz
pročpak vlny mne už nebavíte
lokty se zdravíte
proč domov jinak zní
antilíbezný zkorodoval
svobodo vysup z řady!
Vcházíme do časů Podstrčenství
orouškovaní pěšáci
vůbec to nesype sype se jiným z nás
pane vy máte odvahu jít po ulici
vás neobejmu vás udám
to nekupujte to je z Itálie
u každé domácnosti zvoním
dáme covid dáme covid
zatímco sníte o iluminačních táborech
o kavárnách kde sedí básník
Arco nebo Darkov
obojí nás zatahuje
růže nebo knihy z kůže
vzorec je jednoduchý
zapněte mobily
odpoutejte se
letuškám náhubek pod pokutou
arest opáleným
milost dopáleným
pod modrým nebem kde žije pan Zavřený se Závorovou
průvodkyně (t.č. na pracáku)
trhá letenky směr Florida Tokio Šanghaj
pan Zavřený zírá na strop
kopii věznice
Terezín změněn na Testín
(než odvezli mé předky odváděli zvířata
s maminkou se šla jedna koza rozloučit
děda prohodil: „Chci ještě na Letnou za klukem
ale obchod je zapečetěný…“)
mně na test musí odvézt taxi
sestry bratři
říkají umřete
zakašli a umřeš
ale já umřu zajištěný
stihnu poslední reinkarnační let
stanu se knihovníkem
koupím olivový mýdlo
Izrael jsem si vymydlil už v dětství
Jak já byl zvyklý pánovat rok dopředu
Nejsme nic než písek pouště
pod covidovou patou
i soudruh Babish
Svatý Dým Svatý Bonus
Ze Santiaga Kompenzace
nad hlavou evropskou Pínii
děvečky pro nic
všechno už bylo
svobodo vysup z řady!
Státy napěchují do zavařovaček
moře zaženou do sudů
spoutají Sázavu i Jordán
(moře na formulář a oskenovanou občanku)
a „stavte se do řady“
křičí hraniční kontrola
jsme podle pravítka
ó moře
hoře odplyne křik ne
sbohem mé neodrané dálky
kéž bychom se viděli s tichem
ticho prorok boží
za trochu ticha šla bych sedět
snilo by se mi o hrách v trávě
zatímco dítě – se svítící krabičkou hry v ruce –
na mne vrhá pohled vládce
na českém území s ním dělali letadlo
nevzlétne Harant z Nezdružic
odkojený řvoucí krabičkou
matka vypíná prsa digitálně
pod bíle svítícím topem
Mnětonevadí Mnětonevadí
A ty chceš běhat knihou luk a dědečkových skrání
Zabořit nos do dlaní Helenky
rozsvěcovaly a zhasínaly svět
abychom viděli jen na sebe
„stavte se do řady“
křičí hraniční kontrola
Ó moře
skajp hladí studenty i starší po tváři
„A já znám holku skočila v Brně z okna
postrčil ji covid“
(svědectví zdravotní sestry)
„A já ještě spím kde to jsem?“
(bývalý tiskař)
Srazte paty pane půjdete displejem na vandr
„Já k moři nejedu já si tam jedu popovídat“
„A já bych zase plakal
nepoznal jsem Nezvala“
„Jste jedinej na světě jedináček Lítosti“
„Skajp chce můj skalp
a všeho vodsaď vocáb“
„Já vsadím na všechno jako na poukaz na Spartaka“
„Jsem z Prázdných pozdravů
Zařadily se mezi běžné nemoce
Jsem běžec – roztály mi olympijské kry
lhostejnost má ochranku
krutosti za příplatek
dětství za brožovaný zmatek
ztrácím se ve stáří
jak ve vázaném diáři
jsem z Cekni jde se k nám dobře z Mlčechvost
i z osady Vlčí halíř
redigoval jsem edici poezie Pakatel
básník ví: spínadla se bouří na jaře
Labutí literární práce…
Ve volných dnech psaním se zanášet
Někdo hodlá literární činnost úplně složiti
Ohlasové z luhů německých
O tom delší pojednání v rukopise odpočívá
Jo šlo mu o to aby své jméno denně spatřil
omočené v černi tiskařské
Ach zatulit se do vzpomínek!
dát se zlákati úsměvy podkasané Múzy
Pozlátková říše…
Chci psát na metry – na kilometry
Namočit občas péro do literárního kalamáře
Nechť vzlétne zlatý roj písní z díla!
Básnický věnec
Vlastnosti podle kterých básníka i potmě rozeznáš
Má na nožích ustláno
A naučíte mně psát? A slabikovat?
Hochu
talent není náboj s náhodným zápalem
všechno nebo nic Horowitz Pic
zničehonic mně rozbolely kosti
jestlipak se nezastřelil Majakovskij
pětihvězdičkový spánek
tříhvězdičkové bdění
tropický zápal nebo chřipka jara
podzim začne vykašlávat listí
zima nabere slzy do podběráku tmy
kdo z vás jedl čerstvě vylovenou rybu?
tu z břehů ostrova Krku
sklání se nad ní Jirka s Kosťou
obraz nikdo nevydraží
básník ho koupí
má nakoupíno života tího
naučíme ho vzlykat do dlaní
povedeme ho kolem rafinérií cukru
porcujeme cukr do sloganů
na krku šátky
zauzlované čipem
trička do véčka
za zády opékače veršotopinek
chodníky plné běžců – stojících
republiky uřvaně mlčících
od šeků daleko k šejkům
a v každé domácnosti sněhová pokrývka
pod ní ti co tohle dopíší
milý deníčku
nebo je dopsáno dohráno
Eva Hrubá recituje báseň
list po listu pouští po větru na zem
jsi proutkař nebo pramen
obojí je krásné
spíš bych chtěla být pramen
chladit ramena
každý by mi poděkoval
pramínek vlasů i pleš
maso i kosti
bavlna i peří
být spíše jihem než severem
z moře mne nevytáhne heverem
bez tebe touho není nic
mnozí se k tobě přitírají ty jim nedáš
býti tak tabákem
dýmkou ze Seifertovy básně
dopalem setřeseným na okraj popelníku
lidé nemají úsměvy
potkáte malíře bloumá po ostrově
v Norsku na trhu prodává portréty
a zpívá: „Smo siromašni
bogati imaju brodove
nisu sretni…“
tři verše o štěstí
jsme tady v řadě jako na spartakiádě
Odplivnutí cvičí s Přimluvenými
Zamčení s Vyvrácenými z pantů
Noví panteři?
Je jim 20 věří na přeskok čísel
Odkojeni světelnými krabičkami
Skajp má jejich skalp
První vlásky
Pro ně jsme z Druhohor
Ztrácíme srst i ochranný štít
Účastníci bludné pouti
Ale že byla krásná
Chodilo se na vrchol České horečky
Mámy zpívaly
Hrála se němohra nocí s obsazením hvězd
Mé první osvětlení – rybízy
Plazila jsem se travou
Dědečku
Chci o tvou nohavici otřít tvář
Půjdeme do Kdesi
Kolem truhlárny až k moři
Láska je
tahací harmonika klobouk
ruka básníka:
„Tady u těch kamen jsem se naučil chodit
támhle u té zdi jsem prožil vše co ve mně je…“
Copak je jméno
jsem hadr ze vsi Značková
v 70. letech jsem jako vy chodil v Pubertusu
zavřete mne do mrazáku
u moře ho roztopím
obešlu naposledy Salón Omítnutých
Jsem bledý jako scénář
Řekněte kdo ho psal
Někdovzadu Někdonadnámi
Někdodole Někdostranou
Mateřídouška
Vidle tesknící po hodu
To se nedoví
Zahořklí ani medoví
Tak jen vejdi
Vejdi do prázdných domovů
Padlé obrazy knihy
Podstoupí digitální dýchání
Profihouslista za nouzového stavu
chce prachy
za koncert z obrazovky
nejpřísnější sazba – dlažba…
Pod okny leží něčí tatínek
rouška mu tančí na prstech
můj dům se nezná
dveře pomazané strachem
u prahů přibouchnuté jazyky
ruku nepodáš
neobejmeš
zase umírá ve mně dědečkův bratříček
neokusil kaviár moře abecedu
neprospal svoji první noc
dnes spíme v Íá
za hlavou chytré mobily
nejsi na Fejsbuku vypadni ze života
Jůtůb je to zas on
měst vesnic šampión
poslední obrněnec
dříve šel za ním pěvec
dneska jih proti serveru
kompaktní risk firmy Sony
a stále stejný žebřiňák
na něm výhry prohry
čau náhražko
víc mouky než masa
karet než rozumu
kreditů než dobíjení
víc opařených než opeřených
jsme oskenováni mořem
oči svítí
svobodo vysup z řady!
Ohlédneme se
kudy šla fronta…
|
