na další stranu
Eva Frantinová
Básně
PRACHU
V nicotě se vším
ve všem s nicotou
tepu…
(tvůj rébus
nedořeším)
O ČEM JE POEZIE
Odd. 10 interna
Výtah 4
4. patro pokoj 4
t. 266082919
Kája
ASPOŇ MEZEROU
Víš co je směsný poklad?
To jako popelnice?
Mám zlatem propláchnuté netříděné sny
mám odklad na stříbrném jezeře
a vy - jedete také rejžovat?
Mne čekají jen pustiny
na jejich konci růže anebo lekníny
ty z Rabinova náměstí
řekni
jak tohle skončí?
To skončí válkou
války
tak navštiv se mnou restauraci U kašpara
a malými kašprlátky
malé pivo je tu na splátky
lízing tě lízne
tohle sis poručila?
tohle?
Milovala jsi sandály
Dnes zimní škrpály
Básně si nazuly škrpály
Tkaničky veršů
Pozoruješ v desítce
Plazí se plazí…
Konečná tam u zdi v Ďáblicích
Jenže naše zeď nářků byla z opuky
Východočeský chrám
A nezbořený
Kde si nás zapsaly básně jako odpustky
A i kdyby si nás nezapsaly
četli bychom se sami
pod lipovými třásněmi
zabásnutí vůní
a kupodivu ještě peřinami
jaro je jaro
slovo k pláči
když si ty kupuješ jarník a docela jinde
možná je ti tam pět možná dvacet
jsme tady jenom proto
že čas měl okno
okno se na mne dívá
civím do tmy
louskáček hvězd
prach pod slupkou vesmírného oříšku
oříšek mluví taliánsky: kapišto!
Vypiš to!
Dnes vařím já
a špagáty
máš kejčup nebo protlak
dědečku tvoje plosky mnou jdou a jdou
mé dětství – jejich otlak
a práce?
Dílo!
Dílo!
Dávám si k obědu talíř plný pochodu poeziemarše
Kilo!
Kilo!
Zatímco ty tu ležíš
nenaskočí do tebe ani doušek černého čaje
ani trpaslík Nutridrink
ta hora hor na stolku
Stojím na jejím úpatí
Zabal to Evereste zániku!
Poletíme šupem zpátky
k našim ulicím ohradám k sobě
Ještě to umíme
Dokud dýcháš
Má tvář je tvoje zrcátko
Ještě se neodepsala
Když sestra na chodbě říká
Jde to ke konci
Říká to v ústraní chodby kamarádovi
Zatímco u postele procházíme kontrolou
Letištních dnů štěstí
Branou naší lásky
Před kterou překročíme první poslední plínku
Třes branou!
Třes mříží!
Viny ani hoře nejsou ohraničené
Plínka nás vyvolala ze školní lavice
V Kyčelní ulici
Tady v Kyčelní jsme se přece choulili
Choulili!
choulili a nic nepochytili
je život krabčák nebo Tokaj?
Jsi jeho pán?
Pověžný?
Lokaj?
Zvon?
Lidová písnička Ach není tu není?
Zabal to Evereste zániku!
Poslechni o tisíce let mladší!
Zániky šustí jako dárky nebo i předvolání
Jsem jedno ucho
Nosils nám něhu a my si štrejchli
Sny byly propláchnuté zlatem
Dnes stojím u vany
To čumíš sucho!
Jsem tvoje Eviváž
Navonět aspoň jedno tvoje prostěradlo
Tady a teď
Zmandarínujme se aspoň ve snu
když to jde ke konci
sestři
když už jsme u gejtu aniž poletíme
Enter?
A se mnou ulehne Zinek Chelát Imunita
rytíř Z vlasů nehtů kůže
miláčku táhnu sebou pytel
tvého krevního oběhu
nikdy nevystydne
nikdy delete
A taky táhnu sebou tvá ramínka
sešívaný hrudník
mou hamaku zavěšenou mezi jednou a druhou lípou
K básni se tady kdekdo přitočí
A ona ho smete ze svých ramen
Kdekdo chce tady bruslit na rozpuštěném kluzišti
na zrušeném kamarádství
na Jelínkově plácku i Honzově a Standově oválu
Ještěhodnýchlidí
dám ti na cestu a doraz
kdo to ještě slyší?
tvé Sotvalezu?
Nevímcosemnoubude?
mé Musímetozničit?
Dnes jsem zapadla do další hospody
říká se tu U šlajfky
básně skáčou kadeta
za mantinelem notýsku
a ty už nezatleskáš
Platit!
Platit!
Pařím se samotou
s ústy posledního dne ve čtvrti Dokořán
viděla jsem dno tmavé jámy
padala možná do světla
Pád!
Pád!
A marně volám Ludvíku Hessovi
naději nikdo nezvedá
baterie vybitá
Marcela Chmarová mi mailuje nápad s vlakem
vlk je vlak bez áčka
průlezem po áčku nastupují lidi
povídají si
vlk z nich saje energii oni zase z vlka
vystoupí na konečné
nikdo není zlý…
vlastně
každý je tu drobná mince
ražená dědečkem
darovaná mamince
Já se tam vrátím
k vám…
do jaké peněženky se ztratím?
stesk po mně skáče
pěknej střih nohama hlásí trenér plavání za zády
skočit a vynořit se je krásné
Jako načít novou báseň
S nápisem Lečo
košer
Chtěla bych pro tebe založit nadaci Otvírání schůdánek
Každá lavička obdrží grant
Bude mít na to se propadnout
Nebo zůstat navěky ale jen pro milence
A my zase půjdeme
Půjdeme!
Chtěla bych spatřit stříbrné dno a vítr
na dně tvé jámy
od opukové zdi nářků
ještě stihneme Jeruzalém Havanu
spatříme hádky jak jim v salónu Hygie
dělají foukanou
a také usmíření
lokny které nelze dostat pod žádný hřeben
Dnes mám ubohou radost
sklínku na likér
vrhá nový stín
jak pruhy na kraťasech
které vlnily se v lukách
My!
My!
Jedna baterka bílá
co se tak krásně smíla
druhá kakaová
Nad našimi kočárky ještě panovala slída
Jé to je hezký miminko!
A ono – dříve světoběžné –
stárne a žasne nad českým součkem
chce ho vylomit z lavičky kde jsi seděl
teď se tu válí láhev petka
Tak nebreč
Plač!
Jsme bezdomovci v městě Pláč
Kam odchod tam pláč
Kdo je tu kdo?
Tak přehoď přes ramena jarník v únoru
Zakažte prosím červenec
Nechte tu květen napořád
Už kvůli Sázavě a Hlásce
Hlásko!
Mám prsty slané od Mrtvého moře
Prsty zabořené v Tóře
Dotkly se Eliášova křesla
Treblinky Trostince
A řadí zpátečku
V zrcátku tvoji tvář
Jenomže ten vůz už jel
Jel!
Jel!
Zpívej!
Hlasivky samy sebe žerou
občas odloží příbor…
(písni mi
alespoň tou mezerou!)
(v mezeře mezi odkládaným nožem
a soustem
někdo skočil
- metro
sedmnáct let nepojede)
SVĚTLOPLACHÉ DNY
Ráno se modlíme k sv. Mentolu
Eukalyptu
nevyžvejkne se
MÁ KNIHOVNA
Žal z jedné kapsy
Hoře z druhé kapsy
|
