Ota Karel

DETOXICKÁ

Šňupajíce spousty koksu
zatoužil jsem po detoxu.
Ale člověk při něm strádá.
Tak jsem si vzal kamaráda,
nejbližšího ze všech lidí.
Kámoš kokain nenávidí,
tak mi helfne víc než dosti,
zbavit se mé závislosti.
Plán se zdárně naplnil.
S nasazením všech svých sil,
za pomoci kamaráda
ukázal jsem koksu záda.
Chybička se ale vtírá,
kámoš pilně býlí sbírá,
suší je a jointy balí.
Tak se mne pak zeptal zdali,
když už nemám kokain rád,
nechci si s ním práska dát.
A já, abych neurazil,
taky jsem si špeka sbalil,
byť původně jiný byl,
co se týká drog, můj cíl.
Šlukoval jsem zprvu málo,
pak mi to však zachutnalo
a teď je mi s jointem prima
neb v něm bezva pocit dřímá.
Na detox už není šance,
jedu nyní na marjánce.

JARNÍ RELAXACE

Zjara je vždy, bez legrace,
nutná řádná relaxace.
Tak jak sílí v lesích býlí
je třeba si najít chvíli
a načerpat nové síly.
Shodit bundy, navléct trička,
chytat teplo ze sluníčka,
sčítat roje včel a much,
lačně lokat čerstvý vzduch,
slyšet cvrčka vrzat v stráni,
radovat se bez přestání
a když nos zas v lukách cítí
vonět křehké, pestré kvítí,
míti zase důvod k žití.
Prostě je to krásná štace
tahle jarní relaxace.

SBÍRÁM SÍLY

Zase už sluce vyhnalo z hlíny
křehoučká stébla z malachitů.
Zdobí je bílými květy příštích dní.
Vítr je jasný jako pramen
byť občas vzedme poslední
záchvěvy sněžných mraků.
Větvičky jív se nalévají
veselím blízkých jarních svátků,
v mezi se kvítky rozteskní
a včela sklouzne na pozlátku
budoucích dobrých teplých dní.
A slunce čím dál více chvil
na úkor noci sdílí.
A já, jak vždycky v tenhle čas,
ze všech sil sbírám síly.

PŘEDJARNÍ NÁLADA

Smutek jde spát
do rozevzlykaného šera
holých větví.
Noc zvolna prchá
v náruči zapomnění.
Ztěžka se vzmáhám,
poslouchám vlahé tlení
šedavých trav
a slunce zatím handluje
první doteky tepla
i modré ticho nebe.
Do bosých nohou ještě zebe
a hlína stále drží vláhu.
To pro život. A pro naději,
kterou si plný strachu hřeji
ve starých žilách starého těla.
A zas si přeju,
aby už vlaštovka přiletěla
na staré místo pod náš krov.
Přibývá úsměvů,
přibývá vlídných slov,
dech zvolna v hrudi sílí.
Abychom pořád ještě šli.
Abychom pořád ještě byli.

LÁSKA JE STARÁ LOĎ

Láska je jako oceán,
láska je moře bez břehu,
láska jsou bílé kštice vln,
láska je plavba pro něhu.

Láska je hloubka beze dna,
láska jsou proudy vířící,
láska je nebe v azuru,
láska jsou racci plachtící.

Láska je skalisk sténání,
láska je bouře vzdálená,
láska je tisíc malých dní,
láska je lodník, který zná.


Láska je jako vzdorná příď,
láska je slaná příchuť lan,
láska je krásná stará loď
a ty jsi její kapitán.