Jana Mrkosová

MEDAILONEK

Jmenuji se Jana Mrkosová a narodila jsem se v roce 2003. Jsem momentálně studentkou.
(Moje tvorba zahrnuje prózu i poezii. V tvorbě je mi blízká „technika koláže“, ráda spojuji, slepuji, vytvářím fúze, prapodivnosti, ráda rozebírám čas. Jsem teoretickým dobrodruhem a pozorovatelem všedností.)



Výběr textů pro redakci Divokého vína
(úryvek z básně)

co z lidskosti zbylo v kostře jednorožce
jen vápník a magnéésium pro zdraví
v pilulkách co pálej v krku, když se zapíjí smutkem
doktor mi řekl, že mám studené prsty
a můj nepřítomný milenec pohladil mou ruku a zakroutil nesouhlasně hlavou
(2026 J.M.)


(úryvek z básně)

vždycky se cejtim děsně vosamoceně
po prvních doušcích piva
nikam nespěchám – mám všechen čas světa
mám knoflíky, foťák a prázdný žaludek
mám řasy na víčkách a když zadržím dech
– zčervenám
(2026 J.M.)


změnili pivo, půllitry jak džbány na borůvky
a stoly oťukané od kolen
sny slepené na koláž, kusy výpovědí
o nekonečnosti vesmíru
a jeho rozpínavosti, o 5 miliardách let
půllitry měnily se a sklenička na víno
tenká jako igelit
(2025 J.M.)


dlaždice osvětlené z kavárny –
prosklené dveře a pivo na stole
je devět večer, je ráno
je prostřený stůl s malinami
je ráno, je ráno, je ráno
a měsíc ozývá se v hlavolamech
svítí na kov svítí na houpačky
až spolkne snad i všecky mraky
pak zhasne jako lampička

myslím na tebe jen v hezkých časech
když světlo svítí na dlaždice
žlutá pára červené zdi s kloboukem
je prostřeno pro – – –
(2024 J.M.)

KULIČKY

myslím, že jsem potkala dvanáct tisíc skleněných kuliček
s barevnými ozdobnými sklíčky
a kdykoliv jich je moc
že se nevejdou do jamky v hlíně
chtěla bych ti zavolat a svěřit se
že ti věřím, i když jsi ty kuličky na zem vysypal ty
a teď se koukáš, jak s nimi hraji
byť to ani trochu neumim
a každá je hezčí než druhá!
a každá je lepší než ty tvé.
a kdykoliv jich je moc
chtěla bych ti zavolat
(2024 J.M.)


nemocniční krátká chodba
vymalovaná oranžovou barvou
vzrůstající pocit života, byla chyba
myslet si, že je možné uniknout
vůni mastiček a stáří, pletených dek,
horkého čaje s příchutí hermelínu
jablko pozlacené a sny, jak bych řek'
vyzdobené byzantskými mozaikami
hodinu
bych splétal nit plnou korálků a zauzlil
její konec, nechť nevypadnou
aby zem nebyla plna nadějí, smyl
bych lásku z oken a ladnou
vášní napsal na zdi nápisy oslavující
lásku a pýchu a ty bílé sterilní potřeby
nikdo vám neuvěří, ze spící
krásky na polštářích snědly
všechen stesk a všechen strach
nezbylo nic, než jen
(2024 J.M.)


supermarkety prodávaj pečivo a zeleninu
chyběj mi láhve s laciným sladkým pitím a čokolády místo večeře
až zase odbijou desátou večer
a my se jako můry schoulíme ke světlu
až nás zas obklopí existenciální krize naivity a prostoduché malichernosti
nechte rozsvícená světla
ať maj blázni, kterým bylo sotva dvacet kam jít spát
ať se skupinky mladých neztratí ve svých myšlenkách
ať se pobudové a všeználkové, lidé, co zůstali věčně mladí, lidé, co neznaj čas a neznaj hodiny, lidé, co marně čekají na spasení svých vypasených duší plných tabáku a piva a lampiónů
uklidní před dalším nočním dobrodružstvím
ať neztrácej naděje
nechte rozsvíceno
až se budu vracet ještě za světla
protože mi už dávno není čtrnáct
nechte rozsvíceno
až budu bez ostychu oplakávat tohle zabedněný město plný slz a vlastních výčitek
lunapark rozkoše a galerie plechovek
schovka pro módní zajatce letních dní
(nechte rozsvíceno, potřebuju trefit domů)
(2023 J.M.)