na další stranu
Petr Havel
ŠEĎ ŽIVOTA
Obloha je stařec
co si neholí šedý vous
a tak zarůstá, jak moje duše
černým plevelem
u prašné cesty se rodí mladé kopřivy
zatím však nežahnou
a jsou vhodné maximálně do nádivky
Ač je po ránu ztuhlá louka
po včerejším mrazu
Bůh kálel do vosího hnízda
kde bydlím
a můj život má jedovatá žihadla.
Sám osud zkoumá ve své laboratoři
před hradbou kádinek
a vlévá do nich lidská trápení a zmar
občas s nimi zatřepe
k pobavení všech
dokud z nebe nezačnou padat kameny
v zámeckém parku válí
skupina dětí sudy
a osud sedí na sudu
v němž jsem uvězněný
STARÉ HODINY ODBÍJÍ
Staré hodiny odbíjí půlnoc
temnou jak opelichaný havran
co poletuje kolem domu
a sedá na okenní rám
Do nočního ticha duní rány
jak v zákopu na frontě
to asi střílejí potulné psy
aby nebudily spící měšťany
ale nás nevzbudí, neboť ležím v posteli
a Ty se přede mnou do naha svlékáš
jako zmije na kameni
Zas jsem si s Tebou užil
bez výčitek a na konci s dechem
jak po výšlapu na Sněžku
v plus 50 ve stínu
je šero a přesto vyhasla zář
pouličních lamp
jenom pár opilců se vrací
domů z pajzlů nad ránem
TANEČNICE U TYČE
Každá máma nabádá svoje děvčátka
ať se chytí tyče v tramvaji
aby nespadla
žel některá to vezmou jako poslání
a začnou se po čase kroutit nahé
u tyče v nočním klubu
Až přijdu do pochybného podniku
jen tma bude mi němou svědkyní
a všude kolem v záři taneční hudby
jsou děvčata nevinná jako rosa
však je jim o dost míň
nežli mně
přesto nahý klín otevírají,
jak stavidla na řece
a ňadra jim cudně vlají vzduchem
Tak jsem strávil celou noc
s mladou společnicí
v níž poznávám malou holčičku
co se před pár lety držela v tramvaji
za ruku své matky
a teď se natřásá jako lehká děva
v nočním podniku
Nechal jsem se svést svůdnou koketou
tak berem roha z hříšného doupěte
rovnou do mého bytu
kde pokračujem v hrátkách
do kuropění
|
