na další stranu
Petr Havel
V HLAVĚ
Jednou k ránu,
navštíví mne schízy
do hlavy se vetřou bez pozdravu
a velmi neochotně se loučí
jako svlečené slečny a dívky
jímž z horkých hnízd ňader
vylétají po zimním spánku barevní ptáci
a všelijaká havěť
přesto tě v chladu držím kolem ramen
a mne za ruku pevně drží běsy
jež vší silou drtí zápěstí
dokud nezačnu křičet na lesy
pod těmi dřevěnými sochami stromů
jsou mé běsy jako nicotná zrnka písku
a zatímco ti ptáci z prsou letící
jsou v lesích doma
já nejsem doma nikde
Jako tulák chodím po ulici
kde mi dlažební kostky
soustavně podrážejí nohy
a život k nohám klade vajíčka
ze kterých se líhnou jedovatí hadi
jež čekají až mi otráví den
ani je nemohu zašlapat do země
neboť jsou zákonem chránění
chci proto létat
a bez omezení se rozpínat
jako černočerná tma bez křídel
jenom přítel měsíc by na noční oblohu kreslil hvězdy
jako pihy co máš na nose
ZMRZLINÁŘOVO BLUES
Na konci ulice postával zmrzlinář
v chmurném dešti
byl chudý že zmrzlinu nabízel
i za podzimních mlh a plískanic
přestože dobře věděl
že nic neprodá.
Přesto každý den svůj vozík
táhl před sebou
a kapky mu do kroku zvonily o plechové poklice
jak činely a triangl
až sladkou hmotu rozmočily na kaši
v listopadovém dni jež nasákl kalným dýmem
mrazivý vítr cvičil
v podzimně laděných korunách
na jazzovou trumpetu
teskné blues
do šedých ulic začal
drobně padat sníh
jako předzvěst blížící se
dlouhé a úmorné zimy
tak zmrzlinář naposled přiklopil víka hrnců,
sbalil svůj pojízdný obchůdek
a vydal se zpátky na štreku
VLAK ZE STANICE ŽIVOT
Ujíždí mi vlak ze stanice Život
po stříbrných nitích kolejí
V každé stanici se ústa dveří
otevírají dokořán a polykají další osoby s kočárky, deštníky, a jízdními koly
dokud se vagóny zcela nenasytí
a pak vyzvrací jejich obsah na ulici
teď už vím jaké je to bez domova být
když jsem vystoupil
a vlak odjel za dalším dobrodružstvím
připadám si jako bezdomovec
jenž před nádražím žebrá o každou korunu
na chlast a cigára
mám však před sebou vidinu
lepší budoucnosti
když mi rudý kohout z východu snese
zlatá vejce na našem dvorku
vezmu je do kapes a pokusím se je prodat na černém trhu
jenže mne chytli a zavřeli do vězení za podvod
a tak se ze mě stal kriminálník bez naděje na lepší život
ach živote jsem jenom loutka v rukou tvých
a ty mne vodíš na moc krátkých provázcích
Když mne pustili z lapáku utekl jsem k cirkusu plného barev hudby a smíchu
V manéži krotím lvy a šelmy
a pak se v noci tajně pomiluju se sličnou akrobatkou
teprve k ránu se naše cesty rozejdou
když jedeme na další štaci
cestou míjíme ten vlak ze stanice život
rychle přeskakuju z hřbetu dromedára do vlaku
tak snad mi neodjede před nosem
|
