na další stranu
Zdeněk Marvan
A TAK SE STALO
A tak se
stalo
v podivném virblu
jiskřivých dějů
ještě schopných
k zapamatování
A tak se
stalo
v podivném lunaparku v hlavě
kde spolu s Ferlinghettim
počítám ty ztracené a znovu
nalezené obrázky
Třeba
ve stínu velkého domu
panství krásných holek
s tou nejhezčí
k sobě prikrčeni v úžasu
čuráme na drsný prach
A slunce které
zase nevyšlo
obrací list za listem
v umouněné knížce odřených
loktů a kolen a nikdo nevěří
že se to stalo
Tak jsme šli
po ztracené louce plni
úžasu co jsme si slíbili
daleko od svých dětských úloh
abychom v půlnočním návratu
brečeli strachem navrátilců
A také jednou
pod pavlačí vyrostla lípa
zvonící včelami medem a kostelem
nad strání kam jsme spolu
vyhlíželi slíbený den
který stále nepřicházel
A tak zase
jindy pohlceni lesem
kam jsme se plížili pozorovat
milence
sami v urputném davu kluků a holek
ukřižovali toho nejslabšího
A naše ulice her a zápasů
byla tam odedávna
abychom měřili co jsme zač
a které lásky jsme povolili
až jsme zapomněli
že nejsou
A potom jsme
s jedním klukem co byl
chabrus na srdce osedlali Pegasa
a vystoupali nad slunce kvůli
té holce až jsme sotva polykali
úchvatné vysílení
A tak se to
stalo
v množství sluncí a zvláštních hvězd
na kopuli observatoře která
otvírá a zavírá úžasnou exkurzi
v bufetu všednosti
A tak se to
stalo a ty
počítáš kolik ještě zbytečných dnů
visí jako Damoklův meč nad hlavou
a všichni ztracenci tě znovu
provázejí kolem té řeky
Bez břehů
Bez mola
Kde nejde vystoupit
Ani nastoupit
Bez vánku
Aby tě pohladil
A přece
podívej
tady na stejné straně řeky vrací se
ten kluk v očích urputný úsměv
nad řekou zázračných obyčejností
Bez konce i začátku
A tak se to stalo...
NETEČNO
Bylo takové netečno
a zlenivělé maringotky malátných tuláků
skřípave přestaly drtit prach
na vysněné silnici až
okolo pospávajících kol začaly
vystřelovat pomačkané květy svlačce
Chtělo se obelstít smírčího
všednost dne expresně poslat kamsi
takový bláhový děj
neskončit čas
a mazat si ruce za toho bláhovce
z kamenolomu opakovaných předsevzetí
Bylo takové netečno
až pokroucený domeček z karet
smotaný a rozmotaný obrázky
kterým jsme nastrčili svoje jméno
sesunul se po hraně písečné duny
zrnko po zrnku jako rozvodněná řeka
A bylo to k úžasu
dívat se na umouněnou holku jak
navzdory zapomenutému biografu
trestá celuloidovou smyčku
a prstem obrázky stále vrací
od konce do začátku
Až potom řeklo se co s tím
večerní den na proužku slunce
zarmoucený ránem když se nepovedlo
tolik nepovedlo začít s tou holkou
ze zapomenutého biografu
naruby strkat do těch příběhů
Vlastně to nemá konce
zmačkané květy svlačce
tmavnouci netečno
po horkém dni utěšeném rosou
i probuzený skřípot kol
chtějí opět drtit prach
prožít tu nesmyslnou pouť
od konce do začátku
Ach tolik
tolik se nepovedlo...
|
