literární časopis založený v roce 1964

Zdeněk Marvan

Obraz jako mše za nenarozeného bratříčka

Bratříčku na zahradě zasadili čtyři platany
Bratříčku už porazili čtyři staré platany

A Riga má čtyři modrá štěňata
Čtyřikrát se chodíme dívat jak v řece
obracejí vory

A pokoj kde malují tvé hračky náš pokoj
purpurově hoří
Hraješ si na mé bílé čtvrtce papíru a tužka
tě poslouchá

Zeptal bych se tě jestli se pamatuješ na
komedianta Tattiho
Na jeho Kašpárka na zlatých vláknech

Na ruce roje včel sbírají pouťový turecký med
A Lucifer čtyřikrát za odpoledne zatlučený
pod víkem

Které se tolik podobalo pultům kde
čtvrtili jehňata
A další jiná představení

Ulice posedlá davem řekli začala
korunovace všech!

Nejkrásněji jde dědeček a přes všechno
padá sníh

Udeř sněhem dlažbu a potom druhou nohu
polož jako
Klapne víko za Luciferem poslouchej buben

A tak zpívají
Zpíváme zpíváme k po cho du

Myslím na Pavlu bláznivě usmátou pod
tuberkulózou mozkových blan
Ach jak miluji malou Vojtovu sestřičku

Malý souboj a můj sekundant Víťa onemocněl
na srdce
Potom slyšet sklo a sklo padat Vánoce

Vodnář na dluh rok 1953 kdosi namaloval
Charóna
Na školní zeď a ovace byly pohádkové

Bratříčku můžeš si myslet že o to všechno jsi
přišel
O nástěnné fotografie smějící se jak
Louis Armstrong
v pokoji tety Anny
O fotbalový zápas
ta zášť insignie v oku růžové panny na levém
křídle
plující přihrávka tety Anny
A konec v malém krematoriu
v ten den zahynulo dvacet cestujících v Léonu
nad propastmi kam je zahnala náhle se
zvednuvší písečná bouře

Bratříčku o to všechno jsi přišel

Čekat na ovace prořízlé do morku kostí
plných deset minut
Přijít s klaunem zelené rolničky
Hrát si s modrým Petrem Riga jistě vzpomíná
Musela přijít do ráje

Ovace to tě proklínají

Je to k smíchu

Nikdo si už na tebe nevzpomíná
Můj syn se ti tolik podobá a dva tisíce sluncí
namalovaných ku tvé podobě bratříčku!

(publikováno v Divokém víně 8 / 1970)