Miloň Čepelka

Sonet s vážnou prosbou

Můj hřbitov v Pohoří má v každém rohu lípu
a na těch lípách bzučí v červnu včely.
Jako by se i hroby rozezněly
a mrtví by si vyšli na besedu.

Radují se, co bude letos medu,
a kdo měl život sladší nežli jiný,
vynahradí teď marné laskominy
tomu, co ještě mlád se zabil v džípu.

Takový mír a pohoda tu vane.
Co bylo, bylo, co se stalo, stalo,
hlína to srovnala. A všude plno květů.

Přesto zde klekám k vážné prosbě, Pane:
Jednou sem jistě přijdu natrvalo,
leč dokud miluji, nech na pospas mě světu.

(současná tvorba)

Ostatní tvorba Miloně Čepelky publikovaná v Divokém víně:
DV 51/2011: PF 2111
DV 43/2009: Haiku
DV 41/2009: Ú S M Ě V
DV 40/2009: *** a další
DV 33/2008: Monolog k noži
DV 32/2007: Nděje
DV 31/2007: Sonet o tobě a o starých slovech
DV 30/2007: Sonet o tobě jako o inspiraci
DV 29/2007: Sonet o podzimní skepsi
DV 28/2007: Sonet o tobě a o našem milování
DV 24/2006: Sonet o konci všeho převtělování
DV 23/2006: Sonet o velkém třesku na konci cesty
DV 19/2005: Sonet o nespočetnosti tvých krás, Sonet o věčné pošetilosti
DV 18/2005: Sonet o touze a s blatouchy, Sonet o pokorném štěstí a s ozvěnou
DV 17/2005: Sonet o básnění pro tebe, Sonet o milostném rýmování
DV 16/2005: Sonet o hrůze z toho, jak jsi daleko, Sonet o starém dilematu v novém rouše
DV 14/2005: Sonet s vážnou prosbou
DV 11/2004: Ticho, Noc a další
DV 100/2019: Sonet se zesnulým dědečkem a další
DV 8/2004: PF 2004
DV 2/2003: Červené jablko, PF 2003