literární časopis založený v roce 1964

Miloň Čepelka

Ze sbírky Mandel sonetů

Sonet o nespočetnosti tvých krás

Počítej se mnou: jedna, dvě, tři, čtyři
krát nekonečno. Tolik půvabů
máš v sobě, že se člověk těžko smíří,
když mu je dálka mění na tabu,

nedotknutelné, nedosažitelné.
Mohu je zrušit pouze ve snění,
když moje touha do tvé kůže velne
a ta, bělostná, něžně zrumění.

Tvé prsty, oči, uši, nos a rety,
kolena, kůtka, záda, každý zub,
co milimetr z tebe - klávesa,

jež dá se rozeznít a skrývá celé světy.
Že mi je dáváš, že to není lup,
proto jsem šťasten. Díky, nebesa!

Sonet o věčné pošetilosti

"Až jednou vejdu zpátky do dítěte,"
napsal jsem kdysi v třiadvaceti
se strachem, až mi mládí uletí,
že rozplynu se v hloubkách řeky Léthé,

"až, moje lásky, všechny odejdete,"
mínil jsem, nevěře své paměti,
pak že snad zmoudřím, zbaven prokletí
nezralých roků: "Avšak neplač, světe,

bude to v řádu věcí. Tak být má."
Dnes vím, jak jsem byl tenkrát zpozdilý,
a prosím ještě aspoň o chvíli.

Vždyť světlo, to je lepší nežli tma,
a moje láska je zde důkazem,
že těžko může být mi lehká zem.

(současná tvorba)