na další stranu
Karel Sýs
Leden
Řeky si najaly svůj tajnosnubný účes
od panen pobřežních od bárek přechodních
A mosty zaujaly vyklenutý úsměv
jak děti plavovlasé jež podpalují vích
Chlév vyhořel Překrásné krávy
tučné kožichy šly mastit kouzelníkům
Z podpaží stoupá zpocený sloup kávy
k té nejopravdovější potěše kávovníků
Tvé kadeře — jakáž pomoc! Ani není
oblaku jenž by více bleskoval
A tvoje nohy — ani není
poslíčka jenž by hezčej svoloval
Pokreslím břicho pěšinkou
a není
už žádná žena k pokreslení
tužkou semínkou
Provazolezci
K bezcitné kouli vzduchoprázdna
prosebně stoupá prsní dech
Zajistit mužům — jestli vzlétnou —
trvalost vzkazů na křídlech
Ohromné ženě spojí stehna
konopný sykající sval
Až na ně dojde — donutí i tebe
abys jí nad břichem ručkoval
Však dítě vzpomíná jen sladce
má paměť metá kozelce
Vystoupí dívka samá růže
má růži snad i v prdelce
Rodičkám vadne hrdlo strachem
vždyť děti cvičí bez sítě
Ač jsou jen směsi vody s prachem
při pádu vzkřiknou hlasitě
Také touha
Když sleduji jak v provizorní jídelně
pilní penzisté pořádají biftečky za korunu
toužím i já po něčem definitivním
Ó prostory netušené
procházky otevřené
píseckými lesy pučícími kvetoucími padajícími i zachumlanými...
Servírka pozoruje pivečko mizící v samčím hrdle číšníkově
A číšník pozoruje punčochové nožičky
mizící v samičí sukýnce servírčině
A já nenajdu nikde nikdy
pokoj
mír
a klid
Duben
Ta holka má kozy
jak husité vozy
v jednom sedí Žižka
a ve druhém šiška
z mandlového těsta
Ku věčnosti cesta
Těhotné v parku
Jednou si vyjedou malému chlapci ukázati
kterak hyne list a kterak vzniká kvítí
Jak matka nejdřív neví co by chtěla
a jak vznikne dítě v potu těla
Teď však mlčí slibně
jak houští po výstřelech
jak básně dosud čekající v perech
Červen
Bytelný mocný jazyk vůně
vylíže z bytů všechen kal
Vyléčí básníka jenž stůně
posledním vínem jež si dal
v bezradné hospodě co ústí do ztracena
na nerozhodné cestičky
Ti druzí načli láhve sena
a zuli pěkně botičky
A letí kde jsou pole louky
do lesů k vodám na palouky
Šestnáctiletí mladíci na jezerní plovárně vpodvečer
Láska brní po konečky nehtů
považ obrysy tří panen za šera
Připravené lodě plástvičkami dehtu
přebíjejí vůni jezera
Luční mužové se posmívají — Hele
div že nelákaj ty holky na růži
A taky rozhovor jim z posledního mele
jak mokrý šat jenž posouvat se nechce po kůži
Údy už si s představami hrají
leč jazyky jim dřinou umdlévají
div že nesednou si na bobek
Až přístroj Luny jenž jim hraje
paťácké písně na šalmaje
vyláká ňadra z pestrých přihrádek
Malé rande
Nakrátko hocha ostříhali
a večer má jít na Carmen
Zrcadlo příprav září v dáli
před dívkou hebkou jako len
Ta bude sedět v první řadě
já na ni hledět toužebně
Až tvář opustí obě ženy
a obě vejdou do jedné
To ona roztočí tamburínu
a hodí po vojáku květ
a za blůzičkou poodhalí světy
jež nemá dítě uvidět
Září
Léto už přidalo do kroku
a kouří se mu z rozkroku
pražený vzrušující dým
Nebo tudy táhla karavana s kořením?
Říjen
Je konec léta — začátek vín
mašličky z natě váže dým
na polích jež si odpočinou
nezatíženy semen vinou
Podzimní vlhkost
Tam kde se dva stromy stýkají
vždy nejkrásněji prší
už první jívy natáhly
své slabikové uši
Ty první jívy smuteční...
Po řece táhne vítr za vlasy
schovanky jimž nedá dorůst do krásy
Nebe vody k nebi vzduchu ční
O Vánocích
Nešťastní otcové básníků!
Všechna něha nebes
snese se na jejich syny
babičky běhají pro kapry
strojí se Vánoce
pro synáčka —
Až jejich ryzí zamilovanost
je zaskočena neví co dělat
zahořkne a zvrtne se
v pravý opak
Kolik básníků potom nemá otce
a pnou se jak květinky
po zdech babičky
Tak ve středu malého vesmíru
roste dítě zámotek
dítě — naděje dítě — jezulátko
Ale vánočka teprve se peče
přelstění faraónové v ní sladce dřímají
Les v pokoji — toť zázrak
Oheň v kamnech cloumá šamotovou uzdičkou
Dnes jsou i stopy zvěře mandlemi vysypány
|
