na další stranu
Karel Vodička
Domitius Nero
Jedné dívce z orientu
Svůdná krásko černých očí,
ze tvých vlasů tma je tkána.
Hlava se mi touhou točí,
když tě vídám časně zrána,
jak sedáváš v koutku malém.
Samotná. Tak opuštěná!
A srdce ti puká žalem
pro toho, jenž rád tě nemá.
Múzo s tváří andělíčků,
jak bys mi byla drahá,
kdybys ve svém pokojíčku
čekala mne polonahá.
Na stěnách by stíny svíce
tančily jak těla hadí,
ať od naší lásky více
nikdo už nás neodradí.
Ze rtů bych ti rtěnku smýval,
hladil hrozny malých prsů.
Pak v údolí klínu slíbal
horkou rosu z chloupků trsů.
Duši tvou bych něhou hladil,
zas by brzy pookřála
a do srdce lásku vsadil,
abys se znovu smála -
Žel, to vše je pouhé snění,
které s ránem vyprchává.
Proč k nám osud vlídný není -
zato druhým štěstí dává?
Prostitutka
Tam v krčmě, v zaplivané čtvrti,
kde na pult zběhlí psi značkují území
a absint lidskou chásku drtí
než jako mrtvoly ulehnou v podzemí,
v šál dýmu páchnoucí se halí,
o loket koketně a svůdně opřená,
mdlé mysli vyvrhelům kalí
do morku kostí svých životem zkažená.
Oči jí v záři louče svítí,
jak odlesk světlušek s démony tančících.
V zajetí vlastních, mylných sítí
snaží se zbavit ran v duši jí hnijících.
Toť ona! Královna všech stavů,
hřát v klíně ostatní je jejím údělem!
Dívenka neznající mravů
ve světě chorobou a bídou zpuchřelém.
Denně se brodí v světském hnoji,
cti lidské do smrti potupně zbavena..
Zač tento mrzký život stojí,
když zrána budí se zaživa pohřbena?
Když zpitá k spánku ulehává,
ve vzteku trhá si sponečky ze vlásků.
Přestože denně s jiným spává,
ve snech svých horečných plakává pro lásku.
|
