Igor Dostál

Obrácený Nolliv

Zatkněte mě klidně za cokoliv,
protože jsem obrácený Nolliv,
jsem Nolliv v opačném žardu,
tak zavolejte na mne gardu.

Někomu pomohou možná keksy,
by zapomněl na žal a na komplexy,
já však abych sám se přestal dráždit,
musím lidi kolem sebe vraždit.

Však neužívám meče, ale slova,
tak můžu „jednou mrtvé“ zabít znova,
a protknout těla těch co nemám rád,
kordem slabik na stotisíckrát.

Nenapravitelný

Nevím proč hledám sobě další dámu,
vždyť stejně zase každá,
vtkne do mne dýku z obsidiánu,
což horší je než vražda.

Ta chladná čepel utkví v duši,
i do srdce však pronikne,
ač tisíc erosů v ni buší,
vytlukou jen rázné: „ne“.

Když vytáhnu to ostří z těla,
ta rána v srdci zeje dál,
však už zas čekám na anděla,
který by do mne píku vťal.

A nakonec až život vzdám,
pár andělů mi řekne: „dík“,
to až své srdce odevzdám,
děkovat budou za cedník.

(současná tvorba)