DIVOKÁ VINICE, aktuálně

16.03.2024 - 88. babybox jsme otevřeli v Ústavu pro péči o matku a dítě v den 70. narozenin ředitele doc. MUDr. Jaroslava Feyereisla, CSc.!

Blahopřeju doc. Feyereislovi.
Blahopřeju doc. Feyereislovi.

Ústav je znám jako Podolská porodnice. Ročně tu přichází... Více »

06.03.2024 - Jiří Žáček zve na křest své nové knížky!

... Více »

04.03.2024 - Petr Zemek vydal knížku. Co o něm napsal Jiří Žáček?

Těžko se mi takto s odstupem píše nějaká anotace mých básní. Proč a co jsem tenkrát napsal. Ty texty jsou totiž staré 25 a více let. Tvůrčí kapitolu jsem v sobě definitivně uzavřel před několika lety. A mnohem, mnohem dřív také svůj bouřlivý, až bohémský, život. Jenže před několika mě... Více »

28.02.2024 - 88. babybox je instalován v Podolské porodnici v Praze!

Zdeněk Juřica v pravo se svým asistentem vkládají babybox do rámu ve zdi.
Zdeněk Juřica v pravo se svým asistentem vkládají babybox do rámu ve zdi.

88. babybox ... Více »

Slovo úvodem

Ať se snažím, jak snažím, lezou mi z klávesnice jenom písmenka o mojí letošní knížce Romance o klisničkách a balady o ženách. Odpusťte, moji milí, autorovi, jenž v tuto chvíli připomíná připečeného bažanta nadívaného nedovařenými písmenky. Při vší pýše nad potištěným papírem zůstávám ale soudný. Nechť se proto čtení knížky vyhnou ti, kteří se nechtějí dozvědět o mně skoro všechno. Kapitoly věnované Nině naplnil všechen můj smutek, a proto je nedoporučuju číst citlivým duším.
Určitě ať knížku nečtou Plzeňáci, neb jsem se při jejím psaní neubránil určité jízlivosti vůči plzeňským lékařům i dalším!
Především - ať ji nečtou prudérní moralisti a moralistky! Kapitoly věnované mladé básnířce Mileně jsou totiž plné erotiky. Její verše ovšem pocházejí z pera Evy Machalické.


Divoké víno číslo 48 tradičně přináší verše vynikající i slabé. Kromě uznávaných autorů Jiřího Žáčka, Karla Sýse, Dušana Spáčila, Jaroslava Holoubka a dalších, za jejichž nejmenování se dotčeným omlouvám, líbí se mi Zora Wildová, Zdeněk Sosna i Tomáš Mladějovský, který k básničkám poslal i svoje obrazy. Po čtyřiceti a více letech se do DV vrátil dobrý holoubek Viktor Ortez. Václavu Bártovi, svému dobrodinci, nesmazatelně zapsanému v mém srdci tím, že mi v šedesátých letech věnoval svoje džíny, publikuji ukázku z jeho připravované knížky Kozí válka.
Děkuju velkoknížeti všech grafiků a výtvarníků Vilému Stránskému za obrázky Zoltána Véna i za erudovaný text připojený k výtvarníkově galerii. Připomínám, že ve Vilémově internetové aukční síni www.artbohemia.cz jsou k mání nejen publikované obrázky.

Zoltán Vén

Zapomněl jsem vám, moji milí, napsat, jak jsem básnířce Zoře Wildové nabízel esemeskou pupečník. Text mé zprávy zněl: „Zoro, máte u mě pupečník!“ Odpověď přišla obratem: „Děkuji za nabídku, ale pupečník je to poslední, co bych mohla potřebovat.“
Aha! Chcete vědět, proč jsem pupečník nabízel zrovna Zoře Wildové?! A čí to byl pupečník? Dítěte z babyboxu?
Jak jistě víte, chovám taky koně. Obrátila se na mne vědecká pracovnice Výzkumného ústavu živočišné výroby, zda bych jí mohl od každého novorozeného hříběte odstřihnout 10 cm pupečníku. Jmenuje se RNDr. Nováková. Druhá Zora v mém předlouhém životě...

L. H.

Kapitola třetí - Honza a Jirka - kluci Rothovic

(Ukázka z knížky Romance o klisničkách a balady o ženách)

O necelé dva roky mladší Honza a o půl roku starší Jirka Rothovi žili s tatínkem doktorem Benjaminem Rothem, oblíbeným kladenským praktickým lékařem, a maminkou Marií, učitelkou a vychovatelkou na zdravotní škole, ve stejné ulici - Davidově - ve vedlejším domě číslo 4. Od jejich patrové výstavné budovy to bylo již jen deset či dvacet metrů na hlavní kladenskou třídu navazující na Korso a přes náměstí kolem Lidového domu vedoucí do Rozdělova, nejzápadnější části Kladna.
Maminka Rothová jakýmsi zázrakem či falší zařídila, že bratři chodili do stejného ročníku, ač je dělily dva roky. Jarda začínal svoji školní docházku ve stejném roce jako Honza a Jirka. Určitě se znali a kamarádili ještě dávno před školou, ale k pravému souznění je dovedla jejich kola.
Jarda po svém prvním kole značky Pionýr dostal od dědečka tříčtvrteční Junior tmavočervené barvy. Velmi si kola vážil a při každé příležitosti je myl, mazal a leštil. Kontroloval tlak v pneumatikách a pravidelně je hustil. Honza a Jirka jezdili na Eskách, teoreticky byli tedy o krůček vpředu. Jenže jednoho dne se dědeček z ušetřeného důchodu rozhodl vnukovi koupit modrého sportovního Favorita. To bylo kolo snů - s berany a s přehazovačkou - tříkolečkem. Favorit se honosil modrou metalízou a stal se předmětem obdivu všech kluků v ulici. Dědeček za něj zaplatil víc, než činil jeho měsíční důchod. Favorit stál 960 Kčs, dědečkova penze představovala 815 Kčs.
Netrvalo dlouho a Jirka a Honza měli stejné Favority. Přece jen byli z dobře zaopatřené rodiny, tatínek doktor Roth dokonce objížděl své pacienty v černé tatřičce. Při návštěvách pacientů po vesnicích v okolí Kladna brával všechny tři kluky s sebou. Cestou se někdy stihli i vykoupat, třeba v rybníku Záplavy u Kamenných Žehrovic.
Doktor si záhy pořídil malý Fiat 600, vůz hodný všeobecného zájmu. Kluci sice obdivovali obrovskou carevnu Volgu s jelenem na kapotě, kterou vlastnil soused, leč tatínek dal přednost malému vozíku vyrobenému ve slunné Itálii.
Rothovi byli pro malého Jaroslava vůbec středem obdivu. Žili ve vlastním domě, na Nouzově měli chatu na veliké zahradě a Jardu tam s sebou o víkendu brávali. Spalo se v pokojíčku a v teplém létě dovolila maminka klukům přespat ve stanu na zahradě. Obrovský stan byl na tehdejší dobu vybaven moderní podlážkou. Stavěli jej na čas a rekord byl kolem čtyř minut.
Když kluci povyrostli, směli jet na Nouzov na kolech. Trasa byla rodiči pečlivě vytýčena, u zvláště nebezpečných míst popsáno, jak se mají zdolávat. Tatínek pak pravděpodobně trasu projížděl autem a kontroloval, zda ji projeli v pořádku.
Jardu zvali i na rodinné oslavy svátků a narozenin Jirky a Honzy, při nichž se podávaly klukovi neznámé či nedostupné pochoutky - třeba kakao. Dokonalá byla i maminkou upečená třená bábovka. Rothovi měli jako jedni z prvních v Kladně televizor a koukat se na malou šedivou obrazovku bylo pro kluky obrovským zážitkem. Největšími televizními hvězdami jejich dětství byli komici Jarda Štercl a Aťka Janoušková, zpěváci Milan Chladil a Yvetta Simonová. Jarda zase Honzovi a Jirkovi vypomáhal s domácími úkoly - především z kreslení. Výkresy mu šly od ruky, nejlépe pak kreslil kytice šeříku a tanky.
Tatínek doktor Roth prožil jako Žid válku v německém koncentračním táboře a na ruce měl vytetované číslo. Byl vzorem hodného a vyrovnaného člověka. Po práci sedával v křesle v hale v prvním patře domu a v absolutním klidu kouřil doutník. Pravděpodobně vynikající značky.
Když tři kluci nebyli spolu na kolech nebo v zimě na bruslích na kladenském zimním stadiónu, byli v neustálém kontaktu. Oba byty byly odděleny jen domovní zdí, stačilo zaklepat anebo zavolat z balkónů, mezi nimiž posléze natažena lanová dráha umožňující nepřetržitou komunikaci. Byly umístěny na zadní části domů směrem do dvorů a do zahrad a skýtaly romantický výhled. Na balkónu kluk choval pijavice nebo mloky pochytané v rybníčcích kolem města. Na dvorek bývala v létě umístěna vana sloužící klukům ke koupání.
Zahrada za domem číslo 6 byla zanedbaná, zarostlá keři a popínavými rostlinami. V jejím nejvzdálenějším místě postavil kdysi dávno jakýsi romantik altán. Cesta k němu byla dobrodružnou výpravou.
Když nastalo klukům období fotbalu, hráli přímo v Davidově ulici. Nebyla tehdy ještě dlážděná a chodníčky lemovaly trávníky. Auto projelo jedno denně. Na konci ulice bylo k dispozici cvičiště, snad vojenské či hasičské. Stála na něm vysoká kovová konstrukce s žebříky, ideální příležitost k hrám a výcviku.
Když kluci v zimě nachladli, a otec doktor zakázal vycházky, přemístili se do arkýřů, jež měly oba domy zavěšeny do ulice. Psali velkými písmeny vzkazy na papíry, jež si pak ukazovali za zavřenými okny. Nebyla to příliš rychlá komunikace.
V domě u Rothů byla zavedena jedna z mála telefonních linek, nesla číslo 2570. U důchodců Matyášů se chodilo volat na poštu. Na výzvu. Chtěli jste s někým mluvit? Poslali jste mu tedy výzvu. Že budete volat druhý den v šest hodin večer. Výzva se musela adresátovi doručit a ten se vypravil v domluvenou hodinu na poštu k telefonu. Na druhé poště čekal v hale vyzyvatel.
"Máte výzvu Prahu!" ozvalo se za přepážkou a čekatel rychle vběhl do kabiny - malého a vyčalouněného prostoru s dveřmi. V kabině bývala i stolička na sezení. Dědeček s klukem tak chodívali volat po večerech mamince Jarušce do Prahy. Domlouvali se, kdy kdo přijede z jednoho města do druhého.
Cesty by zabraly samostatnou kapitolu, leč ponechme jim jen odstavec. Důchodci cestovali po železnici, protože byla levnější než autobus, jímž cesta z Florence do Kladna přišla na deset korun. Vlakem z Masarykova nádraží do Kladna Na Výhybku jen čtyři koruny. Kluka posazovala maminka do autobusu, svěřila jej průvodčímu a na kladenském náměstí jej očekával dědeček. Později jezdil sám. Dědeček s babičkou, aby ušetřili, jezdili výhradně drahou a obvykle vystupovali v Liboci nebo ve Veleslavíně, někdy dokonce už v Ruzyni. Lístek pak místo čtyř korun stál pouhé dvě koruny, respektive jen korunu a šedesát halířů. Přes celou Prahu s mnohým přestupováním z tramvaje na tramvaj přejeli za pouhých šedesát halířů.

Ludvík Hess

Ostatní tvorba Ludvíka Hesse publikovaná v Divokém víně:
DV 130/2024: Úvod
DV 129/2024: Slovo úvodem
DV 128/2023: Slovo úvodem
DV 127/2023: Slovo úvodem
DV 126/2023: Slovo úvodem
DV 125/2023: Slovo úvodem
DV 124/2023: Slovo úvodem
DV 123/2023: Slovo úvodem
DV 122/2022: Slovo úvodem
DV 121/2022: Slovo úvodem
DV 120/2022: Slovo úvodem
DV 119/2022: Slovo úvodem
DV 118/2022: Fotografie
DV 117/2022: Slovo úvodem
DV 116/2021: Slovo úvodem
DV 115/2021: Slovo úvodem
DV 114/2021: Slovo úvodem
DV 113/2021: Slovo úvodem
DV 112/2021: Slovo úvodem
DV 111/2021: Slovo úvodem
DV 110/2020: Slovo úvodem
DV 109/2020: Slovo úvodem, Petr Novák z Jaroměře
DV 108/2020: Slovo úvodem. Divoké víno má pamětní desku na bráně Gymnázia U Libeňského zámku!
DV 107/2020: Slovo úvodem
DV 106/2020: Umřel Méla Machálek. Slovo úvodem
DV 105/2020: Slovo úvodem
DV 104/2019: Slovo úvodem a fotografka Martina Koubková
DV 103/2019: Slovo úvodem
DV 102/2019: Slovo úvodem
DV 101/2019: Slovo úvodem
DV 100/2019: Slovo úvodem, Jezdecké sochy a sochy koní v Čechách a na Moravě
DV 99/2019: Slovo úvodem
DV 98/2018: Slovo úvodem
DV 97/2018: Slovo úvodem
DV 96/2018: Slovo úvodem
DV 95/2018: Slovo úvodem
DV 94/2018: Slovo úvodem
DV 93/2018: Slovo úvodem
DV 92/2017: Slovo úvodem
DV 91/2017: Slovo úvodem
DV 90/2017: Slovo úvodem
DV 89/2017: Slovo úvodem
DV 88/2017: Slovo úvodem, Jezdecké sochy
DV 87/2017: Slovo úvodem
DV 86/2016: Slovo úvodem
DV 85/2016: Všichni mají narozeniny. Miloň Čepelka 80! Já nic – jsem nejmladší
DV 84/2016: Tři hvězdy divokého vína mají sedmdesát! Jen já pořád nic
DV 83/2016: Slovo úvodem
DV 82/2016: Slovo úvodem
DV 81/2016: Slovo úvodem
DV 80/2015: Slovo úvodem, Jezdecké sochy v zemi české
DV 79/2015: Slovo úvodem
DV 78/2015: Slovo úvodem
DV 77/2015: Slovo úvodem a další
DV 76/2015: Slovo úvodem a další
DV 75/2015: Slovo úvodem a další
DV 74/2014: Slovo úvodem a další
DV 73/2014: Slovo úvodem a další
DV 72/2014: Slovo úvodem
DV 71/2014: Slovo úvodem
DV 68/2013: Slovo úvodem
DV 67/2013: Slovo úvodem
DV 66/2013: Slovo úvodem
DV 65/2013: Slovo úvodem
DV 64/2013: Slovo úvodem
DV 63/2013: Slovo úvodem
DV 62/2012: Slovo úvodem, Kuře si podruhé žádá Jaroslavovu ruku a další
DV 61/2012: Slovo úvodem, Rozpadnou se v prach a další
DV 59/2012: Slovo úvodem, Strašné utrácení a další
DV 58/2012: Slovo úvodem, Klisny a hříbata a další
DV 57/2012: Slovo úvodem, Současnost a další
DV 56/2011: Slovo úvodem, Minulost
DV 55/2011: Slovo úvodem, Milena poprvé na koni, Uklízí stáje a vaří oběd
DV 54/2011: Slovo úvodem, Milena ve večerních úvahách a v ranním světle
DV 53/2011: Slovo úvodem, Jak kouše Milena
DV 52/2011: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích, Milena
DV 51/2011: Slovo úvodem, Ženy si Jaroslava vyměňují v rychlém sledu
DV 50/2010: Slovo úvodem, Kapitola pátá
DV 49/2010: Slovo úvodem, Žákovská knížka
DV 47/2010: Slovo úvodem, Malý Jarda
DV 46/2010: Slovo úvodem, O klisničkách a hřebcích
DV 45/2010: Slovo úvodem, Kapitola z knížky Čtyřúhelník
DV 44/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 43/2009: Slovo úvodem, Čtyřúhelník
DV 42/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 41/2009: Slovo úvodem, Romance o holkách
DV 40/2009: Zemřel Pavel Verner a další
DV 39/2009: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech
DV 38/2008: Slovo úvodem, Co jste se v novinách nedočetli o babyboxech (2. kapitola)
DV 37/2008: Slovo úvodem, Pohádka devátá a poslední
DV 36/2008: Slovo úvodem, Osmá pohádka
DV 35/2008: Slovo úvodem, Sedmá pohádka svatební
DV 34/2008: Slovo úvodem
DV 33/2008: Slovo úvodem
DV 31/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 4. díl
DV 30/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - 3. díl
DV 29/2007: Slovo úvodem, Pohádka svatební - díl druhý
DV 28/2007: Fotografie
DV 27/2007: Slovo úvodem, Křest Antologie a další
DV 26/2007: Slovo úvodem, Opona padá
DV 25/2006: Fotografie z cyklu Cirkus
DV 24/2006: Slovo úvodem, Nadchnul nás Pavel Řezníček s Goldflamem
DV 23/2006: Slovo úvodem, Kdy začne přituhovat…?
DV 22/2006: Slovo úvodem, V roce 1970 jsme se měli všichni rádi!
DV 21/2006: Slovo úvodem, Markéta Hejná vzrušila mladé básníky…
DV 20/2006: Slovo úvodem, (Kapitola pojednávající o básnících…)
DV 19/2005: Slovo úvodem, Jak dopadl podnikatelský záměr, milý Hafede Bouassido?
DV 18/2005: Slovo úvodem, Zemřel Honza Čech
DV 17/2005: Slovo úvodem, Hara Kiri…??…
DV 16/2005: Fotografie
DV 15/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 14/2005: Vyvolávám staré filmy
DV 13/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 12/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 11/2004: Akademický sochař docent Milan Vácha tvoří sochu Strážci (fotogalerie)
DV 10/2004: Slovo úvodem, Přistoupil Pavel Jasanský
DV 9/2004: Dům života i smrti
DV 8/2004: Vyvolávám staré filmy
DV 7/2003: Vyvolávám staré filmy
DV 6/2003: Slovo úvodem, Zemřel Václav Hrabě
DV 5/2003: Slovo úvodem, Inspirovali jsme Hrabala
DV 4/2003: Slovo úvodem, Mluvil jsem s Allenem Ginsbergem
DV 3/2003: Slovo úvodem, Přišel Petr Cincibuch a Ladislav Landa
DV 2/2003: (vešla jsi dunivými kroky…)
DV 1/2002: Radaně, Není činnost pro psa dělat lidem hopsa a další