na další stranu
Oldřich Damborský
Milý pane Hess,
zdravím z červnového přeháňkového aprílového večera: Tak se nám to jaro nějak nevydařilo, avšak aspoň, že jsem měl jaro v duši z básniček v nejnovějším 47. čísle Divokého vína. Co dodat, stálí štamgasti v té restauraci jménem Poezie nezklamali a ti noví hosté přidali pár korun čerstvých slov na tu čarodějku, co tančí na stole, zvedá sukně v divokém kankánu metafor a rozhazuje bělostné kvítí těm, co prozřeli a tvrdí, že přese všechno je život krásný.
Tož tak, trochu poeticky Vás a všechny, co přispěli do nového 48. DV zdraví Olin Damborský, neboť Poezie není nikdy dost, třebaže ta Popelka Poetika to s tím hráškem slov má těžké.
(PS: Posílám veršovaný fejeton ve verších, co mne napadl před volbami, a jiné drobnosti.) Tento blok je tak trochu věnován vinařům a vinařství.
VINOHRAD JE DEMOKRAT
(Fejeton ve verších)
Teď máme půli května, ale možná až tento článek vyjde, bude červenec či září nebo říjen, zatím všude na billboardech oranžová, nebo modrá, nebo jiná slibotechna bojující urputně o voličů přízeň. Kvalitní zdravotnictví, větší důchody pro spokojené stáří, potírání korupce, to vinohrad je největší liberární demokrat, když ho zjara nepostříháš a nevytáhneš révy, zelené lístky nevyraší.
Nepomůžou sliby, hezká slova, volební guláš či stovka za hlas, vinař musí vyšlápnout si do kopce znova a znova a může si zaklít třeba nahlas. Vinohrad stejně nevyroste, když révy neproláme vlastní rukou, nezakope mezi řádky i pod keři, je stále na vinných lístcích nejistým hostem a může jak chce láteřit.
Šestkrát šplíchne účinné jedy proti hroznovým škůdcům, desetilitrovou šplíchací konvu na zádech, sám sobě řadovým voličem i podoben vůdcům, neurodí se modrý portugal, když mu dojde dech. Vinohrad každou agrotechnickou chybu ztrestá a neptá se, jestli by mu pomohly dotace, vinaři nepomůžou rozmáchlá efektní gesta, s motykou se sám musí dát do práce.
A když hrozny dozrávají v sladké bobule, dá do vinice karbidové dělo, co zahání hlukem zlodějské špačky, a když je obrovský mrak nad vinicí větrem přikulen, přijde krupobití a vinař odchází plačky. Ale to se stává jen zřídka, třebaže stíhačky nerozhání bouřkové mraky jako na přehlídkách, tvrdá je vinařova kůrka i střídka, vinař pooře i po vinobraní svůj vinohrad, jinak by zjara zplaněl, špatnému politikovi je to jedno, vyhrál volby a vysoký plat, hlavně, že po volbách volič platí daně...
HRDLIČKA NA STARÉM JILMU
Tak už se naplňují sladkou závratí
ovály hroznových bobulí modrého portugalu a někdo na hodech křikne Úvratí bystří stárci se točí s grácií uherských králů
Tak už za máju zasunout kukuřičné stvoly a obejmout se kolem ramen s písní na rtu zapomenout na všechno co tě trápí a bolí a vynést nebetyčných tónů nejvyšší kartu
A děvčiču vzít kolem ramen při vrtěné
a ať se vše točí jako v zrychleném filmu nejlepší doteky jsou ty jemné a nechtěné hrdlička přitakala zavrkáním na starém jilmu
VYZNÁNÍ
Zlatou pšenici svých vlasů
jsi rozhodila
na měkký polštář hlíny
převázaný
smaragdovou stuhou remízků
vždy jsem ti byl nablízku
když kroupami zvonily
ti hrany
a sužovaly tě mrazu blíny
má milá
Krajino v tobě hledal jsem
spásu...
MODRÉ HORY
Vyjeď si poutníku do svazku pěti obcí
tam kde modrý portugal zaplavuje svahy
kde koštýřek vezme jiskru vína k adopci
kde víno křikne že král sedmilhářů je nahý
Vyjdi děvče mezi uklidňující révy na úbočí ony zkonejší tvoji touhu s nešťastnou láskou a když mezi hořkosladkou cimbálku vkročíš táhlé tóny ti strhnou z očí neviditelnou pásku
Jen pomalu jdi starče a uveleb se pod pergolu to nejlepší už jsi dal vinohradu olivy jež se drtí kolik jsi protancoval hodů na prašném sólu tolikrát jsi se vysmál vybělené kostnaté smrti
A jen vítr se zatočil nad penziony a nové hotely a šeptá že víno bude vždy mladé a přitom věčné a všechny radostí smuténkou i moudrostí podělí
všichni se budou klanět Vinici nejkrásnější slečně
|
