na další stranu
Oldřich Damborský
Milý pane Hess, zdravím z konce mrazivého, ale slunečného odpoledne na Hlinikách. Až tento dopis vyjde v Divokém vínu, bude už přede branami jara, a bude líp a slunce bude hřát daleko více....A vlaštovky se vrátí a určitě už poroste osení a za chvíli začnou pučet pupeny jív a také za chvíli zvonky konvalinek budou zvonit na poplach, že přijíždí Vesna na zlatém koni z pampelišek...Co dodat k minulému číslu Divokého vína...Prostě, stále se opakuji a budu asi pokaždé: Potěšení z čtení básní kmenových autorů, ale i mladičké ladění rozdychtěných autorů a autorek...Popelka Poezie by měla být všeobjímající a se širokým srdcem. A tak tomu v Divokém vínu je. Jarní pohodu při psaní nových veršů a hledání nových metafor a podobenství (jen tak skromně ale ne školometsky) přeje Olin Damborský.
HNĚDÁKOVA HŘÍVA
Zase to vlání
zelených hřív osení
na hnědákovi hlíny
v koutku tvé pousmání
že pro lásku
jsme zrozeni
a tvé tělo bílé plíny
vlaje ve větru rozkoše
aniž ševelí
Jako trojbarevné koťátko
schoulíš se do mé náruče
jako do koše
a čekáš co nám plyšové jívy
doznívání nadělí...
DOBROMYSL
Až se stříbrovousem náhle zestárnu
a čas v prach promění mou usárnu
až poznám všechny kličky útlobokých dívek a vítr Safián uhodí do piánových kladívek až do supermarketu za rohem vozem zajedu si a budu platit zlatou kartou kdy zamanu si až v brázdách vrásek zůstane studený pot a nepůjde o nic menšího než o život potom s Edith Piaf řeknu: Ničeho nelituji Projdu dlouhou alejí starých vrásčitých tújí k mostu který převede mne na druhý břeh někdo řekne: Zlato šperky vzpomínky tu nech A já odpovím: Žil jsem naplno a mělo to smysl A snad ve stráni se zarosí i dobromysl...
BALADA POTULNÉHO KEJKLÍŘE
Prý jsou slabí kdo věří v Boha
a silní kdo věří v sebe
dal jsem si posledního šluka
a bez rozloučení jí vzal roha
Nad sebou jen blankytné nebe
a u boku má svalnatá ruka
Prý moudrost je jen berlička
a hloupost je jen polní kvítí
co všude kolem kvete
od ní doprovázela mne skřivanů
veselá písnička
viděl jsem metalízový fára
jak kolem nabubřele svítí
tak hrst drobných hodil jsem
pouličním dětem
Prý pokora je výsadou kněží
a pýcha předchází pád
s plnými kapsami nadějí
jdu prostovlasý a svěží
a jestli se vrátím ví jen vánek
snad...
HROTY KŘÍDEL VLAŠTOVEK
Hroty křídel vlaštovek řežou modrou cíchu vánek ujal se taktovek diriguje našemu smíchu
A ty se směješ snad do taktu hebkých jív všude zlato pampelišek téměř jako dřív...
Jen nevstoupíme do stejného jara kdeže je věnečků plná kára a princezna zakletá do věže
Do věže z tónů a slov vrbové píšťalky
máš moudrost sov a k očím ti ladí azalky...
Dvě japonská čtyřverší
PŘEDJAŘÍ
Bledá zima v hnědém blátivém kabátě
ani špendlík jinovatky nenajdeš v kupce
marně hledá slunce pro své zlato kupce
pár osamělých vran nabírá dech na plotě
OBLEVA
Ta tvrdohlavá Zima si hrála s Vesnou
jako vychytralá kočka s bezbrannou myší
a přece jí kolena rampouchů poklesla
když přijíždět na vraníku touhy Vítr uslyší...
|
