na další stranu
Oldřich Damborský
PO LÉTĚ PO MARKÉTĚ
Nač kulisy z měděných listů
a mlžné šály kýčovitých soumraků
touha hraje na housle bez listu
chtělo by se vzlétnout do mraků
Ach nedát v sobě zplanět léto
a v duši nemít pustinu podzimu
být oslněn tvým žárem Margareto
popíjet tvá ústa chuti veltlínu
Hladím kádě tvých oblých boků
právě když Říjen vešel do sklípku
co je nám do jeho poplašných kroků
ať se dívá na barvu a jiskru polibků
PLÁŽ PO SEZÓNĚ
Smutná je pláž po sezóně
smutnější než zbytečný rozchod
stále jsou však bujné vln koně
a Měsíc jim dává přílivu obrok
Oblázky jsou vymyto doběla
a pizzerie nenabídne ani gram těsta
zlaté paprsky marně vábíš do těla
a když vyjdou je to svátek festa
Na vlnách se pohupují bójky
a vlny pění jako kapučíno
teď už mne zkonejší jen tvé boky
a tvé rty co chutnají jako víno...
VYDECHNUTÍ
Kvádry problémů
tě tížily na hrudi
a já s ocelovým jeřábem
na svých pažích
je lehce vynesl
do pruhovaného nebe
naší pelesti
Vydechla jsi
ten těžký mramor
KRALICKÝ KLÁŠTER
Černou klenbu stromořadí
nevinný sníh hladí
vidím Kristovy nevěsty
jak sjíždějí na saních s výskáním
kopec křížové cesty
Však místo těchto představ
jen tiché báně zlatých hlav
jistě by si bůh přál aby byly veselé
nikoli služebnice ale přátelé
jen vítr kvílí ve větvoví
ten o jejich snech ví a nic nepoví…
SNĚŽÍ
Sněží z nebeských věží
ve vlasech máš peří bílých holoubat
mraků co se opakují jako kolovrat
jdeš vedle mne bílá a svěží
Tvé plyšové rty splývají se soumrakem
a blond vlasy se zlatým listím
co jej v korunách stromů čistí
tvůj výkřik závrati jako ozvěna za ptákem
slyším jen já a bledé slunce
Šípky měknou pod stříbrným holomrazem
jako všechny povrchní fráze
jen má ruka tiše spočinula v tvé ruce
V DÁVNÉ CHVÍLI
Vrána na dřevěném plotu
setřela šlehačku sněhu
malinový soumrak chladí
tahle chvíle má sílu ingotu
a přece přecházíš k břehu
kde rezonovalo tvé mládí
Stromek se stříbrnou hvězdou
ozdoby ze slámy a z papíru
ze svíček kape vosk na koberec
užaslé dětské hlasy se ozvou
nad náklaďákem snu na míru
a mrkací panenkou kredenc
odrážel v zrcadle tváře blízkých
a někde v dálce se narodil Pán
v jesličkách ze smrkového chvojí
na tu starodávnou hru netřeba lístky
jen otevřené srdce jako safián
jež tepe pod žebry jako ve zbroji
ŽLUTÁ ŘEKA (P. F. 2023)
Ať plamen lásky žhne do noci
a podaná ruka najde tu druhou
ať usínáme v náručí o půlnoci
každý den začíná v duši duhou
Ať víno perlí na rtech kráskám
a ty obyčejné se schoulí nám ve klíně
ať v lednu kvete závrati sedmikráska
a čas jako žlutá řeka štěstí plyne...
|
