na další stranu
Oldřich Damborský
ÚLITBA
Zlatý plát slunce
se prodral mezi ocelovým barokem
mraků
rubíny šípkových keřů
svit monstrance
mrazivý prelát vánek šel úkrokem
a rozhazoval bílé peří ptáků
čarodějky břízy si je schovávaly
do průzračného času
škapulířů
A ty bílá novicka s ohnivými vlasy
šeptáš svou vlastní modlitbu
ať zase vyklíčí lásky klasy
a zvlhlé oči
dáváš jako úlitbu...
CO PO TOBĚ ZŮSTALO
Tvá usměvavá fotka pod sklem psacího stolu
šedesát vypitých flašek zelenýho veltlínu
plující imaginární ňadro podobno bílému leknínu
dvacet nádobek od instantního kafe co kouká
ze skříně dolů
Průvanem se prohání tvé skleněné smuténky
a v kotelně plný kýbl nedopalků od cigaret
někdy ještě cítím tvůj sametový oválný plný ret
plná almara nadýchaných šatů od víly
nepraktické studentky
Tvá kamenná slova silnější než pravda heretiků
i plyšová slova ve chvíli nejvyšší možné extáze
perly slz když jsi se rozzlobeně dívala na čísla na váze
Flakón voňavky jíž ses potírala za lalůčky a hrála si
na Angeliku
a já pokulhával za tvou dokonalostí s chrčivým hlasem
všechno odvál vítr Čas už máš jiného gentlemana
ta doba byla jako černý anděl i bílá božská mana
a snad za pár let tomu svýmu nebudeš říkat
při jeho touze: "Už zase?"
SVATOANENSKÁ
Neoholené strniště polí ještě umanutě vzdoruje
jako sukénka makové víly před větrem Emanuelem
bouřkové mraky někdo z vrchu na plný céres túruje
a ty klameš nejdřív slovy a pak tělem
Jsi chladná jako svatá Anna zrána
vždyť ty ses mi ztratila v množině cenovek cetek
a počítáš každou korunu jež byla třikrát obrácena
a navíc proč bys měla mít velké břicho z děcek!?!
V remízcích listí ševelí a nechce za to ani pětník
z balkónu v křesle pozoruji tu podvečerní nádheru
vesmír je z hvězdných děr jeden velký cedník
a já mám u tebe za svůj malý plat nulovou důvěru
ČESKÝ ZVYK (JOHNU DAVISOVI)
Usměvavý Američan John Davis
nastoupil do vlaku na Prahu
a já mu začal mávat oběma rukama
na rozloučenou
Ahójahójahój volal John
a taky zběsile mával
dokud se nestal mávající tečkou
a pak jen vzpomínkou za zatáčkou
To v Americe jen dvakrát zamávají
a odejdou z nádraží než vlak odjede
Nejoblíbenější český zvyk
mého přítele Johna
|
