na další stranu
Oldřich Damborský
Milý pane Hess,
srdečně zdravím z jihu Moravy, z vinařských Bořetic. Ozývám se téměř po měsíci, ale četl jsem čerstvé číslo Divokého vína pomalu a pozorně s většími přestávkami - vinohrad, zahrádka a některé kulturní akce mi vzali spoustu času. Přesto se mi líbily zase "mí" stálí básníci, ale i noví, nechci nikoho jmenovat, ale zase jsem si početl, a prima letní večery s dobrou poezií. Posílám pár nových neotištěných básniček, snad se budou hodit, je to o většinou o té krásné dvojznačné Lásce, ale i o tradičních krojovaných hodech na Moravě a i o podzimní proměnlivé přírodě... Opět bez interpunkce. Mějte se fajn, přeji spoustu kulturních počinů i zachráněných dětí v babyboxech.
Srdečně Olin Damborský
TANEČNÍ KROJOVANÉ HODY
Hvězdy žárovek svítí vysoko na máji
a srpnová noc hraje na hodovou křídlovku s tebou snad poslední botky protancuji a Jitřence zrána plácnu za sólo na čelo stovku
Jsi ve víru tance jako čarodějka zmámená a já okolo tebe kroužím plavně
i divoce při vrtěné jemně držím tvá opálová ramena sešly se vyznavači hořkosladkých písní po roce
V půl čtvrté ráno jsi ještě po tanci zmámená magneťák v pokoji hraje ploužáky téměř živě milování za svítání není tichá služebná uctivá ale Carmen co je divoká jako půlnoční hříbě
ODLET ČÁPŮ
Snad čápi co odlétají
do teplých krajin
mají v hlavě svoji GPS
na tisícivoltovém drátě
tak ty máš duši
z platiny
nejvzácnějšího kovu
při milování
bereme ticho všem slovům
a v sobě nalézáme
pastviny i planiny
už nechci slyšet to omílané
Miluji tě
jen Všednosti se střes
vidím jak se tvé oči něhou
zajíkají...
PODZIMNÍ PŘEHLÍDKA
Pluh ukrajuje bochníky hlíny
solí jsou krystalky jinovatky
krojovanému děvčeti Září pomalu
rezavějí listy sukní
slunce mává posledním praporkem
bledého paprsku
alegorické vozy mraků
hrnou před sebou studený vzduch
na tribuně horizontu
mává první Večernice platinovými vlasy
na krajinu se snáší demokraticky noc
a ty s bledým tělem Luny
jsi mne jemně políbila
jakoby prachem hvězd...
NOSTALGIE ZTRACENÝCH LÁSEK
Pole ostříhána na ježka bez jablíčka
hrušky máslovky s chutí jasného medu
už létu dohořívá horká sluneční svíčka
myslivec myslí na svou lásku na posedu
Bobule bobtnají k bujarým bakchanáliím
pod presem plno nevinných mušek vinných
chlapi se prvním burčákem nehorázně zpíjí už někde za zátylkem slyší meluzíny smích
Podzimní lásky si lížou léta sladké rány koupaliště bez milenců náhle syrově osiřelo na obloze poslední rogalo supluje kormorány a já dychtivý vedle tebe čtu Šrámkovo Tělo...
VOŇAVÁ SVÍCE UPROSTŘED VLAHÉ NOCI
A náhle ses uvelebila na křesílko na balkóně hvězdy metaly kozelce jako
z Vincentových obrazů vzduch byl vlahý a po bylinné svíci prudce voněl probírali jsme nejtajnější kouty duše lásky a podrazů
A víno hořelo v očích jako Jeremiášův planoucí keř slova pravdivější než přísaha na skleněnou Bibli pírka vět a prastará pyramidu citu v nás to mi věř občas jsme se jemně a dlouze políbili za ruce chytli
Vítr sfoukl svíčku prodrali jsme se vyznáními k svítání jas všude i v nás v půl páté komety náhle dohořely završen byl konec letní noci tím stále věčným milováním já dvakrát nahý na duši na těle oddal jsem se ti celý...
|
