na další stranu
Luděk Svoboda
ELEGIE
Perly jak slzy na haluzkách stály
skleněné perly na haluzkách všech
A den byl jak síň tmavá
I otřelou obálku něčím připomínal
I bolest jakousi
jak pravda příliš náhlá
A člověk
ten sám nikdy neví
KDYSI
Muž
sedící na břehu jezera
krášlí se této noci
čelenkou z rákosu
opojen krajinou reálných jevů
Ráno
když na břehu sbírali dukáty
objevili v písku nápis
v němž zaklínač hadů
odkázal smutek bílým volavkám
NOC V MAKOVĚ
Hrom bil
až ve střechách hrkalo
Vzňaly se stohy
co jich bylo
A křik šel
který zemi trhal
a vlčí srst a mléčné dráhy
i blesky kulové a špatné zprávy
Ve všech staveních
svíčky plamenem krovy podpíraly
a každý sliboval
co kdo měl
A léto
Léto stálo vysoko
lesklé jak hejno ryb
o tisíci lesklých hlavách
ROZEDNÍVÁNÍ
Nad ránem ticho je
jako když unavený pták
konečně usedne
Tětiva nového dne pomalu osychá
až nakonec vystřelí drnčící šíp
Vzkázanky chodí
po špičkách trav
a slova jsou hluboko
jak vědro ve studni
Nikdo mi nevyprávěl
odkud se čerpá nejchutnější voda
Šel jsem jen po stopách
plachých koníků
|
