na další stranu
Miroslav Václavek
KDO JSME
Zpíváš i za mě
město v tichách
tvá špína v žilách
hlína pod nohama
teče těly
a tepe na povrchu jejich stěn
zatím
a tam
ještě pořád
se zastavuji u dveří
a pohřbívám
vychladlé růže
ještě stále
hledám co ztratit
a dívám se
psům do očí
když srpnem padám
jako hvězda
do opuštěných hnízd
a postelí
uvnitř tmy
a světla
a ty nevíš
kdo jsem
a já nevím
kdo jsi
a tak roky ležíme nazí
s prsty u sebe
VILLON BLUES
V jezírku uprostřed města
zlatá rybka žije
má kůži modrou a rudou
vodu jí a pije
je noc a prší
déšť z nebe ulicemi teče
kaluže se kruhy potahují
hvězd to jsou tmavé terče
Amoři na střechách
po lidech střílí
my s Villonem tu noc
na bolest spolu pili
nehledá ochranu před těmi šípy
komu brzy je spát v rakvi z lípy
jako mě
a Villonovi
NA CESTU
U nohou kříže
růže z pouti padla
bylo to mezi dešti
vítr tančil v obilí svůj kruh
uprostřed mostů
nebylo proč jít
já na zemi
bloudil v tichu
s ústy u pramene
bíle v písku jsem tam pil
to vědomí vody
jež nahá pod šaty po nevěstě
zná že tvé ruce
vzaly si z hladin
jablek a tmy
na cestu
NESTAČIL
Stín prvního světla
prach zelených jeřabin
je ráno
z jatek zní Ave
otvíráš
mám jít
vím já trávu
chytám za šíji
na pohřbech
se dívám po ženských
z kostelů
si odnáším ze svící svit
a ty cítíš ve mě tep
ze snězených srdcí
ani jsem ti nestačil říct
že
ještě byla tma
když bílá kočka
zmizela do dvora
s uloveným ptákem
pivní mušky
začaly svůj zásnubní tanec
a nedalo
se jim vyhnout
úplně stejně
jako u pisoárů
POLEDNE
Tam nahoře
kde je už jen nebe
kde kořeny jsou bílé
jako ošlapané prahy
jimiž vstupuješ
dovnitř cest
skrze pramen
jsem porozuměl krvi
když vítr
zatančil s mým stínem
jako
s maloměstskou nevěstkou
a zaplatil mi
prachem v očích
pak položil jsem kámen
k ostatním
byl horký
jako srdce
bylo poledne
vysoko v horách
|
